Australsky zaver

Vsechno jednou zacina a taky konci. A tak je tady i konec meho pusobeni v Australii. Pred mym odletem do Australie jsem precetl hromadu knizek o Australii a v naproste vetsine z nich, jsou na konci popisovany autorovi tisnive pocity pri odchodu z Australie. Vsichni vzdy pisi, ze se budou muset urcite vratit. Popravde receno nevim. V Australii uviditete to co jinde na svete neni. Mluvim predevsim o prirode. Velkomesta jsou supermoderni a vypadaji vsechna vlastne skoro stejne. Myslim, ze na svete je spousta dalsich zajimavych mist, ktera stoji za to navstivit a zivot je pritom tak kratky…

V Australii, jsem videl vsechna zajimava mista, ktera jsem si naplanoval. Za svuj pobyt jsem po zemi urazil okolo 14 900 km. V Australii jsem se zdrzel necelo tri ctvrte roku a uteklo to jako lusknutim prstu. Na studentskych vizech, cas opravdu leti. Skola, prace, nejaka zabava a uz jedete v kolotoci, ze ktereho jen tak nevyskocite.

V predposlednim semestru jsem byl ze skoly vyloucen. Proc? Onemocnel jsem a dva tydny jsem byl doma. Tim padem, jsem neodevzdal par projektu a na konci nedosahl potrebneho minima bodu. Pokud prinesete oficialni omluvenku od registrovaneho lekare, vase absence se nesmi zapocitat do celkove dochazky. To se v mem pripade nestalo. Za opravnou zkousku skola pozadovala 200 AUD. Takze jste asi uhadli nas ‘deal’. Ze studia jsem byl vyloucen, ale nenahlasili me na emigracni a tak jsem mohl v Austalii zustat az do konce meho viza. Mrzelo me to ? Ani ne. Studoval jsem business a naucil jsem se to co se dalo. S vetsinou ucitelu byla vyuka jen o sezeni na ucebne a ztrate casu. Prijel jsem kvuli Australii, ne kvuli vysedavani ve skole.

Jak si zije Australie? Je to opravdu pratelska zeme. Jenom tady se mi stalo, ze pozde v noci na ceste domu z prace mi autobus sam zastavi a sveze me bez listku, pani s dvouma deckama me v supermarketu pusti pred sebe v rade na pokladnu, kdyz vidi , ze mam jen jeden dzus a bylo by toho vic. Je to asi dano privetivym klimatem, ze se lide porad usmivaji. Australie je opravdu vzdalena zeme a takovy jsou i opravdovi australane. Rozpoznavaji dobre Asii, ale Evropa je pro ne uz neco vzdaleneho, a mnohdy ji chapou jako treba USA.

Spoustu lidi zajima, kdyz zaplati 150 000 CZK za odjezd do Australie, jestli si na svoje naklady u protinozcu vydelaji zpatky. To opravdu jde, ale v mem pripade slo temer vsechno na cesty a domu jsem privezl jen okolo 1300 AUD.

Odlet domu byla udalost, ze ktere jsem mel klasicky trochu obavy. Mel jsem o neco vic kramu, nez bylo zahodno. Prirucni zavazadlo melo povoleno 7kg a velke 23kg. Moje hodnoty vykazovali na prirucni 13 kg a velke melo 26kg. Na sobe jsem mel ctyri mikiny, ktere se uz nikam nevesly. To zpusobovalo, ze jsem se potil jako prase. Toho jsem vyuzil u Check-In odbaveni. Na otazku ‘how are you’? odpovidam, ze mam panickou hruzu z letani a moje zpocena tvar to jenom dokazovala. Pani za prepazkou se na me soucitne podivala, nalepila na kufr nalepku, ‘pozor tezke’ a ja mohl s ulevou pokracovat. Kazdym postrachem pasazeru jako jsem ja, jsou zamestnanci aerolinek, kteri nahodne vybiraji cestujici a kontroluji vahu prirucnich zavazadel. Nastesti jsem proklouzl. Na rentgenu mi jen zabavili nuzky a v Thajsku penu na holeni.

Vse probihalo v pohode az do stopoveru v Bangkoku, kde jsme tankovali. Meli jsme klasickou hodinu a pul na protahnuti a vse slo podle planu, nez zapraskalo v reproduktoru a ozvala se hlaska, ze nas let do Londyna byl zrusen. Vzhledem k tomu, ze byla jedna hodina rano, za sebou jsme meli deset hodin letu a dalsich jedenact bylo pred nama, to nebyla prilis pozitivni zprava. Po dalsi hodine cekani, byl odlet posunut o jedenact hodin pozdeji a reproduktor oznamil, ze pilot se prezral a ma prujem. A nebyl nikdo dalsi, kdo by mohl pilotovat nas Jumbo-Jet. A tak 400 lidi dostalo zaplaceno veceri, noc v luxusnim hotelu a snidani. To je docela vysoka cena, za jeden prujem, co rikate?

Druhy den pred polednem nas novy nazehleny pilot zveda stroj a mirime do Evropy. Po osmi hodinach uz nevim co mam delat. Nebavi me cist, divat na video, poslouchat muziku, divat se z okynka ani prochazet se v ulicce nebo vysedavat u nouzovych dveri. Tak jdu zase na pivo.. za tri hodiny pristavame v Londyne, kde zrovna zacina moje dalsi leto…a to je definitivne posledni australska tecka.