O studentske praci v Australii

Hledani prace v Australii byla dalsi zkusenost, ktera vas zivot dokaze hodne obohatit. Praci jsem zacal hledat par dni po mem priletu. Pres agenturu jsem mel zajistene ubytovani na prvni mesic v jedne male domacnosti. Slo o 27 letou slecnu puvodem z Madarska, ktera emigrovala s rodici, kdyz ji bylo neco pres dva roky. Mela skvelou matku, ktera me a meho spolubydliciho Pepu vzala na pivo a ochotne nam vylozila svuj zivotni pribeh.

Ve skole jsem si zaktualizoval svoje CV na novou adresu, telefon a trochu predelal na australske standarty. Pote jsem je zacal rozesilat pres internet na ruzne nabidky, predevsim part-time prace a takove, ktere by nemelo byt tezke ziskat. Problem byl, ze na me zadosti nikdo neodpovidal. Vubec nikdo. Zacal jsem rozesilat CV na vsechny inzerovane pozice, ktere bylo mozne i nemozne ziskat, pokazde ale se stejnym vysledkem. Zacal jsem telefonovat a obchazet ruzne restaurace. Primy kontakt s potencialnim zamestnavatelem by mohl byt o neco uspesnejsi. Nebyl. Ackoliv vsude v Australii jsou lide opravdu hodne prijemni, v jistych mezich musite pocitat s tim, ze jde o pretvarku. Vsechna job interview byla o zanechani CV, nebo vyplnovani formularu coz vam vzalo 20-30 minut. Porad dokola, vycerpavajici. Zanech CV, my se urcite ozveme.

Po predchozi praci v Anglii jako ridic v autopujcovne, jsem pres net lokalizoval vsechny autopujcovny v Sydney a zacal je bezmilosti obchazet a zadat o praci. Je jich tam opravdu spousta. Jedna situace za vsechny. Prijdu do jedne autopujcovny a Customer service agentovi oznamuju, ze hledam praci a chtel bych mluvit s manazerem. Privolany manazer si pozorne prohlizi moje CV….pracoval jste jako technik ve vyvoji protipozarnich systemu, tu firmu znam…ridic v autopujcovne, takze praxi mate a vite, o cem je tato prace. Jste idealni kandidat, za 2 tydny budu rozsirovat tym, urcite Vam pristi tyden zavolam. Nezavolal. A takhle to bylo porad dokola. Vzdycky jen usmev, zanechte CV a urcite se vam ozveme.

Zpatky ke slecne domaci. Kdyz videla, ze jsme se shanenim prace moc nepohli, nabidla mi, ze se zepta u jeji dobre kamaradky, ktera ma car wash a dost casto shani lidi. Slovo dalo slovo a po jednom telefonatu jsem nastoupil. Prace je to sice spatna, ale zkratka jsem potreboval zacit neco delat. Byla to izraelka a jeji manzel byl slovak! Problem byl, ze ona byla skret, ktery neustale jecel a vsechny okolo tiranizoval. A neplatil penize. Odpracoval jsem tam celkem asi 10 hodin a uz nikdy vice dekuji. Chovani tech dvou k zamestnancum bylo tragicke. To nemluvim o tom kdyz jsem pozadoval svoje penize. To, ze prijedu do Australie a prvni kdo me okrade, bude muj bratr ze Slovenska jsem opravdu necekal. O pokusu o fyzicke napadeni, ze strany toho spekouna se tady radeji rozepisovat nebudu. Na kazdeho totiz jednou dojde.

Po teto zkusenosti, jsem moc chuti do hledani prace nemel, nicmene financni situace zacala byt tizivejsi. Tou dobou jsem se zrovna prestehoval do ctvrti Rockdale a tak letiste v Sydney pro me bylo nyni vzdaleno asi 20 minut busem. Zde byla jedina pobocka Sixtu, me zname autopujcovny, pro kterou jsem pracoval uz v Anglii a tak jsem se tam jedno odpoledne vypravil. Bylo zavreno, ale uplne nahodou jel okolo velky sef, kdyz provetraval svoje Ferrari. Ptal se, jestli si chci pronajmout auto, anebo co tady ocumuju. Vylozil jsem karty na stul, ze hledam praci a uz jsem pro tuto spolecnost pracoval v Londyne. Boss se jmenoval Alf a docela ho to nadchlo, zrovna nekoho potreboval. Dal mi cislo na jeho manazera, kteremu mam zitra zavolat. OK, sel jsem spokojene domu. Druhy den jsem ani volat nemusel. Nemecky manazer jmenem Niko volal sam a hned me bombardoval otazkami, vcetne par kontrolnich co vim o pobockach v Anglii. Domluvili jsme si schuzku o dva dny pozdeji. V tu dobu na me nanestesti dopadly nasledky zmen klimatu a dostal jsem horecky. Nicmene jsem to prekousnul a na pohovor sel.

Bylo to v pohode a bez problemu jsme si domluvili spolupraci. Predevsim Niko, se pozdeji ukazal jako dobry kamarad. Dbal hodne na presnost, znate nemce, ale jinak to byl dobry clovek. Vzpominal jak za minuleho rezimu hraval hokej na turnajich proti Ceskoslovensku.

Prace byla hur placena (10 AUD/h) a byla kompletne nacerno. Nic lepsiho jsem ale nemel a tak jsem do toho sel. Alf byl velky boss z Italie, ktery koupil fransizu a vstoupil na australsky trh jako posledni ze vsech vyznamnych pujcoven. Koupil 30 aut, ktere umistil Nikovi na zahradu, pronajal jeden maly workshop, kde zridil office, zamestnal jednoho manazera, dva agenty, jednoho mechanika a jednoho ridice/umyvace, totiz me. Zakaznici se k nam vozili limuzinou s soferem, abychom do zacatku vubec nejake meli. Alf mel tri Ferrari, ktere se snazil pronajmout za 360 AUD/hodina. To se mu nepodarilo. Alf mel take syna Mutyho a to byl ten problem. Jeho officialni pozice byla Fleet manager. Ve skutecnosti, ale jeho jedinou praci bylo poflakovat se sem a tam a usrkavat brckem colu z kelimku. Muty byl velky kamarad s nasim mechanikem Tommym, pravym australskym krupanem. Protoze Muty nemel co na praci, potkaval me nejmin tisickrat denne. To zpusobovalo, ze se me snazil poucovat jak co delat a vysvetlil mi, ze on a jeho tatinek vi vsechno nejlepe. Postupem casu se jeho stupidni kecy uz nedali poslouchat a tak jsme si vymenili par teplych vet. Na par dni byl klid a ja si delal svoje. Asi za tri dny, zrovna kdyz jsem natankoval jednu Toyotu a vratil se zpatky do workshopu cekal tam na me Niko. Vzal si me bokem a rika, ze ma pro me spatnou zpravu. Tohle byl tvuj posledni den, nebylo to moje rozhodnuti, sorry. Zeptal jsem se proc? Odpoved byla prosta – nefungovalo to. Je jasne, ze Muty byl plakat tatinkovi na raminko. Popral jsem Nikovi, hodne zdaru v italske komunite a se svym sekem jsem po trech tydnech navzdy odkracel.

Tak opet hledani nove prace…. V casopisu jsem nasel inzerat na distribuci letaku. Tuhle praci vyzkousel snad kazdy, kdo zacinal v Australii od uplne nuly. Why not? Registrace byla bez problemu, o tyto posty se uchazeji stejne jen ty nejvetsi trosky. Staci, kdyz umite anglicky jen pozdravit. Hned jsem dostal i prvni job. 2000 letaku mensi nez A5. I tak vazili docela dost. Vyfasujete mapu s ulicemi, ktere musite obejit schranku po schrance. Nahlasil jsem, ze zacnu druhy den v 8:30, to je kvuli tomu, ze se posila kontrola, ktera okoukne jestli moc nepodvadite. Rano teda zacinam, jak jsem oznamil. Prace je to vazne zoufala, chodite, hledate a rozdavate letaky plnymi hrstmi. Ten den mi pocasi opravdu nepralo. Byli prehanky a v 11:30 zacalo prset zcela regulerne. Pravidlo rika, ze se nesmi roznaset za deste, z letaku by asi moc nezbylo. Jedu teda domu a vracim se s nechuti o pul treti abych to konecne dokoncil. Potkavam potetovanyho manika s kocarkem plnych letaku. Ma jich alespon 6000 a do kazde schranky dava celou sadu. Po dalsich dvou hodinach uz toho mam plny zuby. Nemuzu ty letaky uz ani videt. Jako bonus davam do schranek 2-3 letaky najednou a nejvic tem, kteri maji na schrance tiskacim pismem napsano, ze zadny stupidni letaky nechteji. Ujistuju se, ze ty letaky dneska roznesu vsechny i kdyby padaly trakare. Koncim o pul osme vecer. Za ten den jsem zhruba 15X zmoknul a uschnul. Posledni letacek jsem si prinesl na pamatku domu, umistil ho vedle toaletni misi a rano jsem si s nim vytrel pr***. Za cele tohle divadlo jsem obdrzel vyplatu 36 AUD, coz ve vysledku znamena asi 4.5 AUD/hod. Proto, pokud uvidite ve vasem sousedstvi mukla jak cpe letaky do schranek, nenadavejte mu, ale divejte se na nej se soucitem, prosim. Kdyz jsem si sel pro svou mega vyplatu, zeptala se me pani v officu, jestli jsem si prisel pro dalsi praci. Kdyz uvidela muj usmev na tvari, bylo ji jasne, ze me tu uz nikdy neuvidi…

Tak opet hledani nove prace…Ted me zacal tlacit cas. Blizili se vanocni prazdniny a ja se musel vydat na prvni expedici, abych nezkejsnul v Sydney, kdyz bylo venku konecne hezky a ja mel mit tri tydny prazdnin.

Tentokrat uz to chtelo neco opravdu normalniho. Spolubydlici mi poradili, at se jdu zeptat do restaurace, kde pracovali jeden nebo dva dny v tydnu. Dal jsem si dva dny pohov a sel se tam preptat v sobotu. Kdyz jsem tam dorazil, restaurace byla preplnena tak, ze se tam nedalo ani chodit. Lidi byly vsude. Nechal jsem si zavolat manazerku a vyklopil na ni, ze hledam praci. Hledas praci ? Tak se prevlec a zacinas hned ted. Docela me to prekvapilo, ale byl jsem opravdu rad. Sobota se ukazala jako idealni, protoze bylo tolik prace, ze se proste nestihalo. Zajel jsem si domu pro cisnicky hadry a nechal se pohltit tim peklem. Protoze nebyl cas na vysvetlovani, mym dnesnim ukolem bylo pouze odnaseni taliru do kuchyne a umyvani stolu. Byl jsem predstaven cinskym kucharum v kuchyni. Presne jak v reklame na Bobika, vyholenej cinan z kteryho tecou proudy potu pracuje jako chobotnice se sesti panvickama a produkuje jedno jidlo za druhym. Pracovni tempo, smrtici. A tak ten vecer beham a beham a nemuzu se dockat konce. Po sesti hodinach me manazerka Diana posila domu. Davam si jidlo a uvarila mi kaficko, protoze jsem ji dnes zachranil. Timto mam novej job. Je to sila, ale privyknete si. Predstavte si restauraci, do ktere se vejde 180 lidi. Dalsi lide prichazi pro take away menu, ktere si sni doma a tim ucpou veskere ulicky, nez jsou obslouzeni. Potom si predstavte dalsich 100 lidi, kteri cekaji pred restauraci i pul hodiny, nez se pro ne uvolni stul. Proste mazec. Proc prave u nas? Odpoved je jednoducha, my davame tak velke porce, ze je nesnite a muzete si zbytek odnest domu. Majitelem restaurace byl urvany napul rek a napul turek. Byl sice trochu magor, ale vzdy vsechno zaplatil do posledniho centu. Tvrdou praci jsem si ho pozdeji ziskal a obcas me pozval i na pivo. Pozdeji jsem se zde stal pizza makerem, takze jsem se naucil vse o peceni dobre pizzy. Po trech mesicich, ale nasledoval vyhazov, protoze majitel se nekde dozvedel, ze jsem zde na studentskych vizech a on nebude zaucovat a ztracet cas s nekym, kdo za chvili vypadne. Misto po me prevzal 120 kilo tezky chlapik, ktery potreboval pet minut na to, nez vubec prosel restauraci od zacatku na konec, ale byl to jednou profik a basta!

Ja se na par tydnu vratil na floor jako cisnik a pak uz se blizil muj odjezd domu. Byl jsem celkem rad, ze tyhle strasti uz budu mam za sebou.

Povim vam, ze pracovat na studenstkych vizech neni vzdycky jednoduche. Kazdy se s Vami snazi zamest a je jen na Vas, co si nechate libit. Dobra zivotni zkusenost.