Expedice Northern Territory – Outback Australia 2007

CIL EXPEDICE: Navsteva Darwinu, Kakadu National Park, Mary River Wetlands, Litchfield National Park, pozorovani krokodylu ve volne prirode, Devil Marbles, Alice Springs – prohlidka telegrafu, Uluru a Kata Tjuta National Park, Coober Pedy, Lake Torrens, Port Augusta, Adelaide, protnout cely kontinent od severu na jih.

Mnohoclena posadka s turisty, zastoupene zeme: Ceska republika, Francie, Velka Britanie, Nemecko, Nizozemsko, Island, USA, Kanada, Japonsko, Korea, Cina, Vietnam

Outback

Uvod

Pro svoji posledni expedici napric rudym stredem Australie jsem uz nesehnal nikoho s podobnymi zajmy, a tak jsem musel rychle improvizovat. Blizil se konec skoly i viza a bylo potreba jednat. Pujcit si auto na dva az tri tydny jsem si financne nemohl dovolit a tak nezbyvalo nic jineho nez se vydat s nejakou cestovni kancelari. Tohle zrovna neni to co vyhledavam, ale na druhou stranu proc nezkusit neco noveho. Ostatne, to byla to jedina sance jak uskutecnit tuhle cestu a bez navstevy outbacku, bych prece Australii opustit nemohl. Po pruzkumu trhu a na doporuceni meho spoluzaka jsem nasel vhodneho poskytovatele zajezdu. Pres tohoto travel agenta jsem si sestavil plan vsech mist, ktere chci navstivit a potom jsem uz jen nerpelive cekal az skonci skola a ja se zase konecne vydam na cestu.

PA

Tak jsem se prece jen dockal a dnes odpoledne na dva tydny opoustim Sydney. Rano se za mnou jeste prichazi rozloucit muj rapersky kamos Axel. Davame drink na plazi a pote si uz jdeme kazdy po svem. Dnesnim ukolem je se pouze dopravit do Darwinu a telefonatem cestovce potvrdit, ze s nimi zitra zacinám cestu. Odletam az v devet vecer, takze mam spoustu casu se pres den zabalit. Tak trochu panaroidne odjizdim na letiste s velkym predstihem…co kdyby nahodou. U vnitrostatnich letu si staci prisvistet na letiste jednu hodinu pred odletem. Prichazim na letiste a na svetelne tabuli si zjistuji cislo me prepazky pro odbaveni. System australskych vnitrostatnich letist funguje tak trochu uplne jinak nez na co jsme zvykli u nas v Evrope. Hledam svoji prepazku, ale nenachazim nic, a tak chvili cumim okolo, abych odkoukal od ostatnich, jak se to tady dela. Za prve si musite sami vytisknout letenku na letistnim automatu, kam zadate svuj elektronicky kod. Muzete si zde i vybrat sedadlo u okynka, ale zadne uz volne nebylo a tak si sedam do prostredniho trojsedadla. Pote se uz vydavam k rentgenu. Jde videt, ze v letecke preprave jsem jeste asi porad greenhorn, protoze kdyz protahuju batohy rentgenem, bere si me bokem uniformovany muz a podeziravym pohledem mi oznamuje, ze mam v batohu svycarsky armadni nuz. Rikam, no, ale tohle zavazadlo si sebou na palubu neberu. Chlapek nechape a vysvetluje, ze musim zpatky k odbaveni, zbavit se baglu. Tak si to zbal a vypadni, ozvalo se rozhodne a ukazuje smerem k prepazce. Check-in prepazku si muzete vybrat jakoukoliv… Letiste není přizpusobeno tak, ze projdete logicky check-in, odbaveni, ale muzete vlastne jit kamkoliv se vam zlibi.

Tak trochu me sokuje mira zabezpeceni u vnitrostatních linek. Pres internet si na jakekoliv jmeno objednate letenku. Tu si na letisti vytisknete a proste letite. Nikdo nekontroluje vasi totoznost a na palubu si muzete vzit tekutin kolik chcete. Takze si objednate letenku treba na jmeno Uslama Bin Ladin, mate plnovous nebo ksicht zahalen do satku, mumlate si nesrozumitelne formulky, v kazde ruce kanystr s benzinem, v podpazi koberecek na modleni a u odbaveni vam pouze popreji stastny let – to je proste svobodna zeme.

Let do Darwinu trva 4.5 hodiny. Letadlo melo samozrejme 20 minut zpozdeni, to se mi stane vzdy , kdyz jsem na letisti vcas. Po startu se nam ukazuje nocni opera v plne krase. Letime Boeingem 777-336, takze dalsi kousek do sbirky. Celou trojsedacku mam jen pro sebe, takze se muzu pekne rozvalovat a zdrímnout si.

Do Darwinu priletame neco pred 1 hodinou rano. Kdyz vylezam z letadla, prvnich par vterin se horkem a vlhkem nemuzu ani nadechnout a mam pocit, ze na me shori vsechno obleceni. V Sydney uz pomalu prichazi zima a trasl jsem se tam zimou ve 2 mikinach a o par tisíc km na severu zeme tehoz vecera nemuzu usnout pri klimatizaci zapnute na maximum, a to spim jen v kratasech.

4WD MINIBUS

SO

Vstavam uz za 4 hodiny. Samozrejme se mi vubec nechce. Na pokoj hostelu, jsem se doplazil posledni a odchazim prvni. Pred hostelem uz ceka pruvodce s nejakym jeepem pro 16 lidi, ktery nese oznaceni 4WD. Tak jo. Cekam co se bude dit.

Pruvodce se jmenuje Rueben a jak se pozdeji ukazalo je to skvely chlapik. Jeho otec je aboriginal a matka bila pristehovalkyne. To zpusobilo, ze ma srandovne hnedou kuzi. Mam kliku, ze mi dela pruvodce prave on, protoze jako potomek aboriginals toho o prirode vi vic nez dost a ma k ni opravdu blizko. Pozdeji, kdyz jsme na ceste potkavali jine skupiny s pruvodci vsichni k nam vzdy pristoupili a pozorne poslouchali Ruebenovo vypraveni predevsim o domorodych malbach a pribezich vyrytych do skal.

Toho rana se vsichni snazime nalozit do jeepu. Mame problemy, protoze vsichni maji velky bagly a musime se tam nejak vtesnat.

Po nejake dobe jsme posbirali vsechny cleny, vyridili dodatecne formality a konecne muzeme vyrazit. Dneska mame dojet nocovat do osady Stuart Wilderness. Predtim jeste budeme pozorovat zapad slunce v narodnim parku, kde se natacel Krokodyl Dundee. Po ceste se zastavujeme u par vodopadu, kde se machame a taky u termitist, které dosahuji az sedmi metru. Jsou to dumyslne stavby s zebernim vetranim. Opravdu velke veci.

Vyznamnym bodem dneska je mokrina Mary River, kde nasedame na cluny a jedeme pozorovat krokodyly v mocalech. Ziji zde dva druhy krokodylu: freshies a salties. Freshies dosahuji delky tak do 1.5m a nemuzete je videt nikde jinde nez v Australii. Agresivni jsou jen pokud je opravdu vyrusite. Oproti tomu Saltwater crocodile je trochu vetsi hrac. Muze dorust 4-7 m a s nicim se moc nepare. Prestoze zije v mocalech, rad se vydava na dlouhe cesty do more. Tady v Severnim teritoriu uz zlikvidoval nejednoho turistu a vice nez kde jinde se vyplati chovat se tak jak vam cedule narizuji. Mame stesti a tak par exemplaru muzeme pozorovat. Je to senzace a poprve vidim i klokana s malym juniorem v kapse. Priroda je proste uzasna.

Na teto expedici v Australii je to poprve, co jsem nekde, kde jsou asiate v mensine oproti Evrope a zbytku sveta. Vsichni se tak pomalu seznamujeme. Nic zvlastniho se nedeje, Rueben ma vse pod kontrolou a tak ukrajujeme kilometry i hodiny z dnesniho dne. Odpoledne vidime nehodu jeepu z autopujcovny. Pokud mate licenci pruvodce, musite zastavit, i kdyz okolo uz ocumuje 1000 lidi. Rueben to jde omrknout a za par minut se vraci zpatky. Dva chlapecci si pujcili zanovni Mitsubishi a v levotocive zatačce nezvladli rizeni, dostali na sotoline smyk a naprali to do stromu. Vzpominam, jak jsem ve Viktorii jezdil po prasne ceste pres 100 km/h s nasim Yarisem, sranda.

Navecer mirime do Ubir, kde prohlizime par maleb a na skale cekame na zapad slunce. Prohlizime si mista zapsana do Dundeeho filmu a poslouchame, ze to nebyl zase az takovej sekac, jak se jevi ve filmu.

Po super zapadu slunce jedem do kempinku a k veceri vsichni pomahame Ruebenovi varit kari. Teda az na korejce, ti mají obe ruce levy. Po veceri se tak trochu pije u velkeho stolu a kazdy povinne vyklada svuj zivotni pribeh.

Termitiste

M
Mokrina

Freshie

Zapad

NE

Nocujeme v kempu, ktery patri cestovce. Ma to vyhodu trvaleho zazemi vcetne kuchyne s lednickou atd. Spi se ve stanech, které jsou vlastne jen striskou a zbytek je sit proti hmyzu. Haveti a predevsím komaru je tady na severu opravdu hromada. Hned rano dostavam sadu. Komari utoci na kotniky do kterých dostavam tak 30 bodnuti. Trochu to oteklo. Ve stanu se spi po dvojicich a ja spim s islandanem, ktery ma zname v liberci a do CR jezdi na pravidelne navstevy.

Dneska opoustime okoli Mary River a naplno se ponorujeme do Kakadu N.P. Je nadherny den a dnesni den je predevsim ve znameni koupani v jezirkach a vodopadech. Slunce opravdu prazi a voda je tak prijemne chladna. Tento den utekl velmi rychle, protože se zas az tak moc nejezdilo, ale hlavne poflakovalo okolo a koupalo.

Po veceri nas Rueben, zve na nocni prochazku do destneho pralesa. Samozrejme to neni povinne a doporucuje vzit si tezkou obuv a baterku. Baterku nemam a boty mam jen normálni tenisky. Je zahodno se tedy drzet s nekym, kdo svetlem disponuje. Brzo narazime na pavouka, ktery je vetsi nez otevrena dlan. Jeji samecci jsou osmkrat mensi a po aktu jsou sezrani. Pozdeji jeste objevujeme krokodyla, ktery zije v mokrine par stovek metru od kempu. Rueben, sviti pred nohy na cokoliv co by se mohlo podobat hadum. Zde v Severni australii zije 10 nejjedovatejsich hadu z celeho sveta, coz obcas nemusi byt uplne prima. Pokud totiz v australske prirode narazite na hada, je to zajimavy. Pokud ho prekvapíte, je to vzruso. Pokud vas usktnul, mate problem. Pokud vas kousnul had cerne barvy, mate velmi malo casu, nez se vam pred ocima rozsviti napis GAME OVER.

Kakadu N.P. je jeden z nejvetsich a nejvyznamejsich parku na této planete. Do seznamu prirodniho dedictvi UNESCO byl zapsan roku 1897. Park zabira rozlohu 20 000 ctverecnich km, coz je temer tretina CR. Soucasti parku je cela Alligator River od pramene az po usti, ktera funguje jako jedinecny tropicky ricni system. Kazdy rok v dobe monzumovych destu mezi listopadem a dubnem se zaplavova uzemi dostavaji az 7 metru pod hladinu vody. Timto zacina zivot, vsechno zacina vzkvetat. Zije zde okolo 275 druhu ptaku, 75 druhu plazu a 10 000 druhu hmyzu. Nazev Kakadu je zkomolenina originalniho nazvu Gagadju, coz v cestine znamena „kontrasty“.

PO

Rano mirime na Ubir, kde si prohlizime Aboriginal malby. Tyto kresby jsou vubec nejstarsi dochovana kulturni pamatka na svete. Nektere jsou stare přes 20 000 let. Nejenze slouzi jako zaznam informaci, ale slouzili i pro vyuku mladeze a byly to i neco jako encyklopedie aboriginalskych znalosti a zkusenosti. Odpoledne se zastavujeme v Maguku.

Tento den se uz jen tak poflakujeme okolo a pomalu si to mirime zpet do Darwinu. Po ceste zpet vidime spoustu pozaru v busi, které vubec nikoho neznervoznuji. Rueben vysvetluje, ze vypalovani v mezicasech DRY a WET season je v poradku a casto se zaklada dokonce umyslne. Je to pro ochranu prirody, protoze Severni teritorium je tak obrovske, ze plameny nemaji komu ublizit a zvirata maji kam utect. Pokud pozar propukne naplno v DRY season okamzite dosahne obrovskych rozmeru a uz ho neni mozne kontrolovat, a prave v tom ciha jeho nebezpeci.

Timto konci 3 denní safari okolo Darwinu. Vecer jdeme do baru se trochu pobavit. Nasavam do sebe teplo, ktereho je zde na severu opravdu dost. Ted uz nas ceka cesta jen dolu na jih a je jasne, ze se bude postupne ochlazovat. V hostelu se nekteri snazi vyprat, ale pracky jsou nefunkcni nebo obsazene. To zcela odrovnalo francouze Benjamina, ktery prohlasil, ze pokud si dnes nekde nevypere, tak zitra rozhodne nemuze pokracovat v ceste. Kdyz jsem se mu za to vysmal, sklidil jsem za to od nej vrazdici pohled.

Achtung

Arts

UT

Tak je tady opet ranni brzke vstavani a necekame dlouho na naseho noveho pruvodce. 4WD jeep vymenujeme za minibus s vozikem. Nas novy pruvodce se jmenuje Duke. Sedim na prednim sedadle vedle nej a porad se na neco pta a informuje. Ma spoustu muziky a tak se z repraku neustale vali songy, vtipy a Dukuv zpev. Do terenu se uz jen tak nedostaneme a ceka nas jen dalnice pousti. Stuart Highway protina celou Australii z Darwinu do Adelaide a meri 3026 km. Dnesnim cilem je dojet do Katherine Gorge. Po ceste se jednou koupeme, ale dnesni den je spis jen o kilometrech. Jak se pozdeji ukazalo, tohle je Dukuva první cesta a tak se obcas stalo, ze jsem něco minuli a museli vracet. Na silnici hojne potkavame Road Trainy, coz jsou kamionove soupravy se tremi a vice privesy. Tyhle soupravy mají delku az 53.5 metru a vazi okolo 120 tun. Jsou urceny predevsim pro transport dobytka a PHM na dlouhych vzdalenostech mezi Darwinem a Adelaide. Toto odpoledne vidime nehodu techto dvou souprav a vidim to, co jsem jeste nikdy nevidel. Je zcela zrejme, ze jeden ze ridicu usnul a vjel tomu druhemu primo do protismeru. Když si predstavite dva padesatimetrove kamiony jedouci proti sobe rychlosti 100 km/h tak je z toho peklo na zemi. Doprava je svedena mimo silnici pres poust, protoze vsude je mista dost. Na odklizeni trosek tu jsou 2 velke jeraby a 12 kamionu na odvoz suti. Vsude jsou pokroucena zeleza, desitky pneumatik a spousta ohorelych veci, co uz ani nejde ropoznat. Je jasne, ze ani jeden ridic nemel sanci. Doufam, ze takovou hruzu uz vicekrat neuvidim.

Road Train

ST

Takze dnesni rano není nejhorsi. Vyspal jsem se dobre a dokonce me ani nic nepokousalo. Rano to balime a uz si to ritime po Stuart Highway na Teenant Creek. Nase putovani se ted bude uz jen prevazne soustredit na silnici cislo 87. Znamena to jen svistet si rychlosti 100 km/h pousti obcas narazit na nejakou osadu. Prvni nasi zastavkou je Mataranka s horkymi termalnimi koupelemi. Protoze je ke konci kvetna rano je tak trochu chladnejsi s chuti se poustim do horke vody. Voda ma teplotu 34 C a na povrch vyvera rychlosti 17 000 litru za minutu. Vse je obklopeno hezkymi palmami, takze je to velice oblibene místo.

Kdyz se vsichni dosytosti vymachali, pokracujeme zase v ceste dal. Cesta je vazne celkem monotonni. Vetsina lidi jen tak pospava, nebo jen tak cumi do blba. Pro zahnani nudy se hraji kuzelky v ulicce minibusu, anebo se hraje kviz. Prvni cena je pivo. V kvizu se anglicani tvari klasicky hodne namyslene, ale stejne nakonec jejich tym prohrava. Vsichni asiati jsou zamlkli a do hovoru zasahuji spise jen sporadicky – klasika. Odpoledne prijizdime do slavneho outback Aussie pubu v Daly Waters. Je to misto, kde kazdy poutnik muze spocinout na dlouze ceste. Je zde vsechno: hospoda se sbirkou ceduli a bankovek z celeho sveta, benzinka, skola a stare letiste, ktere sehralo nemalou roli za valky. Davame si zde obed, ale svadime boj s jinou skupinou o gril, abychom si mohli udelat kuratka. Na techto zajezdech to chodi tak, ze pruvodce veze plny vozik jidla a osadka mu vzdy pomaha s pripravou obedu a veceri. Jidla je opravdu dost a muzete spolykat kolik zvladnete. Jsem docela prekvapen kolik toho zvladnou korejci a predevsim korejky. Muj osobni rekord je dat si 800g hranolek k obedu. Jedna korejka vazici okolo 50 kg zvladne skoro 2/3 toho co ja. Fakt nekecam, proste na to jen cumite s otevrenou hubou. Potom co jsme dotankovali nase bricha a nadrz minibusu zase pokracujeme na jih do kempu, tentokrat budeme spat na konacke farme. Po prijezdu nas vita pan majitel a dovoluje nam, ze muzeme pouzit na vecerni ohen drevo, ktere uz nachystal. Tuhle noc spim venku pod sirakem u ohne.

Termalni koupel

Mistni skola

CT

Rano vstavame brzo, dnes nas totiz ceka pekna radka kilometru. Ve 4:30 se sapu ze spacaku, ale jde to jen ztuha. Je neprijemny chlad. Jdu si dat kaficko a nejaky tousty k snidani. O pul seste rano se uz i ti nejpomalejsi dokazali zbalit svoje kramy a tak vyrazime. Dnesnim zlatym hrebem vecera je bezesporu navsteva Devil‘s Marbles. Nachazime se uz v regulerni pousti a proto vzdalenosti mezi misty které stoji za to navstivit se protahuji na stovky kilometru. Predposledni kvetnovy den prijizdime po poledni do Devil Marbles Conservation Reserve. Na rozloze 18 sq km jsou rozsety zaoblene balvany z cervene zuly. V prekladu to znamena Dablovy kulicky. Domorodci si nedokazali vysvetlit kde se v pousti najednou vzala takova spousta kameni rozmistenych v bizarnich pozicich. Je to pravda, dlouhe hodiny jedte pousti kde se strida prach se sterkem a najednou narazite na neco co na to misto ani nepatri. Cely tento utvar vznikl před 1700 miliony let stlacenim lavy tesne pod povrchem do obrovskych kouli, ktere byly pozdejsi erozi obnazeny a ukazali se tak na svetlo bozi. Davame si okruzni turu okolo celeho uskupeni a pak frcime dal. Nejdriv se ale samozrejem fotime u neznamejsih dvou kouli, to si prece nikdo nemuze nechat ujit a uz vůbec ne nasi korejci. Manzele z Ameriky na tom nejsou, ale o moc lip. Vubec je nezajima, kde jsou, nebo co se deje. Jde jim pouze o foceni, aby se pak doma mohli vytahnout, kde vsude byli.

Odpoledne uz jen dojizdime do Alice Springs, kde si dame 2 dny pohov. Asi 300 km pred Alice Springs jiz z dalky vidime u krajnice odstavene auto. Duke zastavuje a jdeme se podivat co se stalo. V aute je nekolik aboriginals. Zkratka zavarili jejich stareho forda a vypada to, ze praskla i vyrovnavaci nadrz od chladice. Nemaji vodu, dokonce ani zadne lahve. Davame jim par litru nasi pitne vody a nejaky flasky. Obetoval jsem svou lahev na piti a tak poslední tri hodiny cesty nemam z ceho pit. Nejstarsi staresina pokyvuje hlavou, pokuruje a rika diky. Tak nejak nevericne, jakoby tam ani nebyl. Druhy z nich se snazi zastavit kolemjedoucí auta, ale nikdo nezastavuje. Je to opravdu smutne, když stojite v pousti 300 km od civilizace a nikdo vam nezastavi. Opet jde o nesouziti mezi austrálci a belochy.

Vecer jdeme na posledni veceri s Dukem a trochu uhasit zizen. Tak trochu me prekvapily ceske plakaty z minuleho rezimu rozvesene vsude okolo. Ptam se barmanky, jestli tu pracuje nejaky cech, ci co. Odpovida, ze jo, ale ze momentalne je mimo mesto. Po veceri jdeme do klubu, je docela sranda sledovat mistni na stylove disko ve meste, uprostred niceho.

Devil’s Marbles

PA-SO

Protoze na hostel prichazim jako slusnej clovek az za svetla nekdy rano, vstavam toho dne az pozde odpoledne. Nekteri clenove posadky se od nas odpojili, jini jeli nekam jinam a nekteri tady v Alice Springs skoncili. Venku je vazne pekna kosa a a tak jsem rad, ze spim v hostelu. Mimo jine je zde spousta zajimavych lidi a taky se najdou lide kterí, zde v hostelu ziji trvale. Potkavam mladeho anglicana, ktery cestuje z Adelaide do Darwinu, tedy opacnym smerem nez ja. Ujistuju ho, ze se ma na co tesit, protoze jede za teplem. Ma tak trochu obavy z aboriginals a pta se jestli nejsou nebezpecni. Odpovidam, ze se nemusi niceho bat. Nakonec se shodujeme, ze to byla prave bleda anglicka tvar, která priplula do Australie a znicila domorody zivot.

Odpoledne si jdu nakoupit a jdeme trochu na pruzkum mesta. Alice Springs ma 25 000 obyvatel a je to to nejvetsi co muzete v australskych poustich navstivit.

Vecer jdeme na pivo. V sobotu po snidani jdeme na prohlidku mistni telegrafni stanice. Ty lemuji celou Stuart Highway. Telegraf byl vybudovan v 19 stoleti a propojil tak Londyn s Adelaide. Puvodne všechny informace z Evropy byly posilany lodi a na cestu potrebovali minimalne 2 mesice. Rovnez je zde Royal Flying Doctor Service, coz jsou letajici doktori a School of the Air. Je to škola, ktera vyucuje pomoci vysilacky na dlouhych vlnach pro deti, ktere ziji v odlehlych castech outbacku. Pri poflakovani po Alice Springs potkavam spoustu Aboriginals, kteri jen tak posedavaji v chladnem dni, kdekoliv je to mozne. Je mi jich lito. Kdyz se podivate do jejich velkych cernych oci vidite, ze plaminek jejich zivota pomalu zhasina. Neco napovida, ze kdysi meli svuj zivot a byly tak stastni. V soucasne dobe ziji domorodci v prirodnich rezervacich, kam normalni beloch nemuze. Tihle domorodci ve mestech se necim provinili a byli vyhosteni z komunity, kam se uz nemuzou vratit. Ti schopni prodavaji na ulicich sve vyrobky, ti mene schopni mají problemy s alkoholem a vlastne vubec se vsim. Tahle rasa není predurcena k praci. Jejich smyslem zivota je blizke souziti s prirodou a to je to co jim beloch nasilim vzal. Vzal jim to jedine co meli: matku zemi a svobodu. Pri techto dlouhych bojich beloch zabil statisice australcu a dnes jich preziva uz jen okolo 300 000 v cele Australii.

Stuart Highway

NE

Takze dnes vyrazime opet v 5:00 a tudiz musim vstavat o pul pate. Mame cekat pred hostelem na novy minibus s pruvodcem. Je velka zima a vsichni se trepeme na to az prijede. Ma zpozdeni asi 20 minut. Nas novy pruvodce se jmenuje Mick. Je to pravy opak tech dvou predchozich. Mick moc nemluvi a je hodne otuzilej. Me je zima ve vsem obleceni co mam s sebou, zatimco Mick cestuje v kratasech a ještě si za jizdy otevre okynko. Samorejme sedim v predu na miste spolujezdce, abych na vsechno lepe videla…Dnes nas ceka okolo 800 km, a proto mame tak brzky odjezd. Jeste objizdime asi 4 dalsi hostely, kde uz na nas cekaji dalsi vyletnici. Potom prijizdime k jednomu, kde neceka vubec nikdo, proto taky porad to zdrzeni. Mick jde dovnitr, ale nikoho nemuze sehnat. Po 15 minutach odjizdime. Mají proste smulu.

Pokracujeme po Stuart Highway az do Erlundy, kde si davame neco k snidani. Uplne nahodou potkavame zname, kteri nemeli pauzu v Alice Springs a ted se po trech dnech vraceji zpatky z Uluru. Po snidani zatacime doprava a pokracujeme po ctvrte Highway. Po chvili vidme zdivocele velbloudy blizko silnice, tak zastavuje, abychom si je mohli prohlednout. Jsou to velbloudi z Arabie, kteri sem byl kdysi davno dovezeni. Nyni si jen tak ziji uprostred pouste. Muzete se priblizit tak na jeden metr, nic vam neudelaji, ale potom prece jen ustoupi. Moc dobre vi, co je to svoboda. Pozdeji jsem videl i divokeho buvola, stado divokych koni a samozrejme celou hromadu emu. Stado divokych koni, bylo ale nejhezci. Presne jako z plakatu s panackem MARLBORO s tim rozdilem, ze tam zadnej kovboj se samoserkou v hube nesmrdel.

Odpoledne si davame obed v kempu a pak jdeme na 4 hodinovou turu okolo Kings Canyon. Je to piskovcovy kanon, jehoz steny padaji az do 100 metrove propasti. . Prochazka je to opravdu naramna a stezka vas zavede na plosinu, kde muzete obdivovat takzvane Lost City. Diky hojnym malym destovym tunkam roste na dne propasti spousta vegetace. Odtud také pochazi nazev Garden of Eden. Protože jsou mezi nami lide, ktere to moc nezajima anebo jedinci, kteri se zbytecne loudaji nase skupina je roztrhana a je to opravdu doba, nez se zase vsichni schazime. Zacina se stmivat a Mick se jeste snazi, abychom se priblizili k Uluru a zahledli ho alespon z dalky při zapadu slunce. Po nejake dobe je jasne, ze se nam to nepodari, kilometry mluvi proti nam. Po ceste si jeste kupujeme pivo do zasoby a do kempu prijizdime az za uplne tmy. Mick dela barbeque k veceri a my chystame ohen. Po dnesku toho mam celkem plny kecky a zitra brzo vstavame, protoze jdeme pozorovat Uluru pri vychodu slunce.

Camel

King’s Canyon

Soumrak

PO

Rano se necitim odpocate da se rict vubec. Je zima a v noci to bylo pekne znat. To je ted celkem jedno, protoze jedem pozorovat vychod slunce. Vsichni se pomalu sbirame dohromady a odjizdime. Je potreba si koupit vstupenky do parku, a aut a autobusu tu nestoji v rade zrovna malo. Kdyz uz jsme vystali radu, musime na to trochu slapnout, abychom to stihli.

Vychod na Uluru

Mame na vyber bud pozorovat promeny Uluru pri vychodu slunce, anebo si na ni primo vylezt. Mate moznost volby, ale domorodci vas prosi, abyste si vybrali volbu nelezt. Je to jejich posvatne uzemi a navíc vystup se muze jevit jako trochu nebezpecny. Je potreba prekonat uhel 45 stupnu s tim ze na zacatku vystupu neni retez na na drzeni a navic povrch je dost kluzky. Kazdy rok se nekolik lidi při vystupu zabije. Protoze respektuju domorodce, nelezl jsem, a taky popravde, nevim co zajimaveho bych nahore mohl videt, kdyz okolo je jen sama poust. Z naseho autobusu se tri lide rozhodli lezt, takze je vysazujeme u vystupu a pokracujeme na pozorovaci misto. Nanestesti pro ne, byl vystup kvuli silnemu vetru uzavren a tak nemeli ani vystup ani dobry vyhled na skalu pri vychodu slunce.

Ayresova skala (Uluru) je 348 m vysoky monolit zapsan do prirodniho dedictvi UNESCO. Od roku 1985 puda patri zpet domorodcum – Anangum. Od nich si vlada pronajala park na 99 let, hadam, ze asi za hodne smesnou cenu. No a tak každy rok navstivi Uluru 400 milionu turistu a kazdy za vstupenku zaplati 25 dolaru. Je zde turisticka vesnicka s hotely, bazeny, obchody a je tu dokonce i letsiste.

Kata Tjuta

Uluru

Vystup

Po vychodu slunce, jdeme na okruzni prochazku okolo Uluru. Je vazne velka zima. Zacatek cervna je tady v pousti uz hodne znat. Pote popojizdime 30 km za Uluru na Kata Tjuta coz znamena „Mnoho hlav“, nebo-li Olgas. Zbytek dne jedeme do nakupniho centra a domorodeho strediska a vyckavame na zapad slunce. Dozvidam se, ze Uluru vicemene slouzilo jako misto vyhnanstvi. Z jedineho duvodu – je zde velky nedostatek potravy a vody a tak sem byli vyslani domorodci, kdyz se necim provinili. Pozdeji se nam nechce jet nikam jinam, protoze zitra nas ceka, zase pekna hromada km. Na zapad slunce prijizdime s velkym predstihem. Okolo nas jsou same luxusni autobusy. Posadky pripravuji barbeque k veceri pro hosty, chystaji stoly a rozlevají vino. Je to vazne komercni misto. Je dost zatazeno, takze asi neuvidime nic. Nastesti tesne pred zapadem slunce prorizne mraky a osviti alespon na okamzik tolik opevovanou skalu.

Potom se uz jen jede do kempu na veceri a k taboraku. Je jasne, ze noc bude kruta. Abych si to trochu zpestril, spim pod sirakem.

Hostina

Zapad

UT

Takze Uluru mame uspesne za sebou. Protoze dnes mame pred sebou opet stovky kilometru, vstavame o pul pate, jeste za uplne tmy, balime si svoje fidlatka a vyrazime. Snidani si dame az nekdy pozdeji, protoze ted jeste stejne vsichni v autobuse jen tak klimbaji. Mick si nasazuje sluchatka a zaciname ukrajovat prvni kilometry. Ja se vyvaluju na predni sedacce a po ocku ho sleduju, kdyby nahodou nejak usinal, abych ho zavcas pichnul do zeber destnikem. Nic takoveho, ale potreba neni. Mick je profik a priznal se, ze kdysi byl ridicem Road Train. Tihle borci pry ridi az 14 hodin denne a dosahuji rychlosti az 110 km/h. V Australii neexistuje zadna dohoda o odpocinku tak jako v Evrope, zkratka zeme neomezenych moznosti. Pokud chcete videt, jak to vypada kdyz vas predjizdi Road Train, kouknete sem.

Uz za svetla prijizdime zpet na Stuart Hihway. Davame si snidani a jedeme dal. Odpoledne opoustime Severni teritorium a vjizdime do Jizni Australie. Pozdeji konecne prijizdime do Coober Pedy. Je to osada, ktera na svete nemá prilis konkurentu. Vypada spise desive.V teto koncine se tezi opaly a vse je podrizeno tezbe. Z celkove svetove produkce opalu se 80% vytezi zde. Pri prijezdu mate, pocit jakoby se tu zastavil cas před 150 lety. Projizdime pomalu osadu a jdeme se podivat na malou demonstraci toho jak se tezi opal. Vsude okolo jsou kupy hlusiny, vyvezene na povrch. Nikdo presne nevi jaka je populace tehle osady, protoze zde zije spousta silencu, ztroskotancu, snilku a uprchliku, kterí veri v rychle zbohatnuti.

Vzdalenost z Adelaide je okolo 860 km. Bydli se v podzemi, protoze pres den teploty dosahuji az 50C a v zemi se drzi at se deje cokoliv stalych 24. Zkratka kazdy si vykope svou jamu, ve ktere bydli. Nektere mají dokonce i podzemni bazeny. Naleziste bylo objeveno roku 1915. V cele osade je jen jeden travnik pred skolou. Je zalevan recyklovanou vodou ze zump, aby si alespon ty deti meli na cem hrat. Voda se privadi potrubim na vzdálenost 900 km. Cerstva zelenina se vozi 2 tydne a je na ni rada asi jako u nas za komunistu na pomerance.

Po prohlidce osady se jdeme ubytovat do podzemniho hotelu a vecer jdeme parit do podzemniho klubu. K veceri mame tentokrat pizzu. Prej je dobra, ale me tak moc nepripada. Asi to vnimam trochu jinak, kdyz u me bylo tri mesice peceni pizzy predmetem vydelecne cinnosti. Prekvapila me jedna vec, v klubu si zde muzete koupit original Plzen MADE IN CZECH REPUBLIC za 7 dolaru. Zahralo me to u srdce, kdyz se na me v lednicce smala. To není spatne na diru, kde jeden travnik zalivaj humusem a vodu privadi potrubim pres 900 km, co myslite?

Coober Pedy

ST

Rano si davame odjezd, ale nikam moc pospichat nemusime. Dnesni den se vubec nic zajimaveho nestalo. Ze zastavek stoji za zminku navsteva velkeho solneho jezera – Lake Harts. Jen je trochu vyschle. Potkavame zde minibus stejne spolecnosti, ktery smeruje na sever a jeho pruvodce Bryana. Je srandovni, vypada jako kdyby ho prave pustili z lochu. Dlouhe vlasy, nausnice, tetovani a hlas jako kdyby v minibusu pasoval heroin.

Odpoledne prijizdime do dalsiho zvlastniho mestecka jmenem Woomera. Vzniklo jen za jedinym ucelem: vyvoj a testovani raket a rizených strel. Vypada to tady tak trochu zvlastne a opustene. Asi jako v Akte X. Opustene radovky domku s drevenymi verandami a predzahradkami. Vsechno je opustene, az zoufale. Prohlizime si rakety a strely a potom frcime dal na jih. Posadka je uz unavena. Tisice ujetych kilometru jdou znat. Dnes vecer budeme nocovat na ovci farme v Rawnsley Park. Po ceste nabirame drevo a po prijezdu chystame na ohen. Mick zacina varit veceri. Slibuje ze to bude za hodinu, ale ma to skoro za tri. Mezitím pijeme pivo u ohne a bavime se o tom co jsme jeste nestihli probrat a zenske stebetaji o svych tematech. Vecere byla fantasticka, Mick je proste profik a za odmenu jsem mu umyl dve obrovsky panve. Dlouho do vecera jeste sedime u ohne…

Lake Harts

CT

Rano po snidani odjizdime a dopoledne prijizdime do Port Augusty, prvni poradne civilizace po ctyrech dnech. Potkavame policejni auto a mají tu i semafor. Je docela tezke po tolika hodinach jizdy najdenou prizpusobit provozu.

Davame si obed. Nevim sice proc, ale uz kdysi davno jsem se rozhodl, ze tohle mesto budu muset navstivit. Tak jsem se dockal. Zajimave tady neni nic moc, proste male mestecko a celkem pekna zvlnena krajinka.

Pozdeji to stacime doleva na sever k Flinders Ranges. Tady si dame maly vystup. Pocasi neni zrovna privetive. Je zamraceno a fouka studeny vitr. Vystup nam vezme asi hodinu a pul. Po nejake chvili to definitivne vzdavají korejci s tim ze uz nikam nepujdou a odchazi zpatky sedet do minibusu. Priroda okolo je vazne hezka, ale je proste zima. Mam na sobe vsechno obleceni a nas pruvodce stoji na vrcholu Mt. Ohlssen-Badge celych 15 minut jen tak v kosili. Je to proste maniak. Vecer uz pouze prijizdime do Parachilny, kde budeme spat v mistnim hotelu. Z tezebniho dolu okolo projizdi vlak, který ma okolo 100 vagonu. To je mistni atrakce. V hotelu budou k veceri australske hody. Davam si tri klokani steaky, tri velbloudi parky a tri rizky z emu. Potom uz nemuzu ani dejchat. Vecer hrajeme kulecnik a jdeme do mistniho klubu. Tam ale neni moc mista a nechteji nas pustit do jidelny. Mistni borci postavaji pred hospodou u sudu s ohnem a hreji si ruce jak bezdomovci v pravym americkym filmu..

Flinders Ranges

PA

Rano vstavame trochu pozdeji. Vcera jsme se trochu spolecensky unavili. Popravde, dnes uz nikam moc nespechame. Je to nas posledni den a je ve znameni konecne. Prohlizime si malby v jeskynich Yourambulla a navstevujeme rujny stare osady. Potom se uz jen priblizujeme k Adelaide. Micka prijedou do Adelaide vyzvednout rodice a odvezou si ho domu. Protoze Adelaide je hlavni mesto Jizni australie a Mick bydli nedaleko, vypravi nam co vse je mozne v metropoli delat.

V podvecer jsme konecne dorazili a Mick nas rozvazi po hostelech, kazdy bydli nekde jinde. Vecer davame jeste posledni spolecnou veceri a pak uz kazdy miri svym smerem. Ja se snazim ubytovat ve svem hostelu. Nanestesti jsem nekde zasantrocil doklad o zaplaceni teto noci a muj voucher jim nestaci. Tak musim zaplatit znova, co se da delat. Druhy den rano si davame prohlidku města a odpoledne mi leti letadlo zpet na Sydney.

V pousti je zivot tezky pro vsechny

Zaver

Crosscountry expedice na konci australskeho leta, ktera mela za ukol spatrit ocean na severni i jizni strane kontinentu. Vzhledem k velikosti Australie je celkem tezke si vybrat vhodnou dobu pro tuto cestu a vyhnout se nesnesitelnym vedrum nebo zime. Urazili jsme zhruba 5900 km.

Pri odletu z Adelaide mame super pocasi se zapadem slunce, zatimco pri pristani v Sydney silne prsi a fouka bocni narazovy vitr. Da se rict, ze je to nejhorsi pocasi na pristani, ktere jsem zatim zazil a celkem mi z toho vyschlo v hrdle. Cele letadlo najednou ztichlo a otrasa se po narazech vetru. Pilot to ale zvladl naprosto mistrne. Letadlem se rozleha spontalni potlesk, pilotovi spadl kamen ze srdce a slabsim naturam spadlo mozna neco do kalhot. Stevard vyvolava posadce slavu a vsichni jsme radi, ze sedime na zemi a muzeme odsmatlat domu po svých. Pokud nevite, jak se pristava na bocni vitr, mrknete sem.

Zpusob tohoto cestovani se mi docela osvedcil a doporucil bych ho predevsim tem, kteri nemaji moc casu na cesty, nemaji svoje equipment, anebo prijizdi do Australie jen na par tydnu. Velkou vyhodou je presny casovy plan, strava a ubytovani v cene. Vyberete si to co chete videt a uz se nic vic nemusite starat.

Studna

Rozpocet expedice

Adventure tour 1490

Vstup do Uluru N.P. 25

Palivovy priplatek 10

Ubytovani 2 noci 40

Letenka Sydney-Darwin 325

Letenka Adelaide-Sydney 145

Celkem 2035 AUD