Expedice Queensland – Sunshine State 2006

CIL EXPEDICE: Smerem na sever projet vychodni pobrezi, kde se zdrzovat predevsim v jeho severni polovine a dosahnout velkeho barieroveho utesu. Tam snorchlovat, potapet se a seznamit se s  podmorskym svetem. Navstevovat zajimava mista a narodni parky, povalovat se na plazich a pokud mozno nikam nespechat…

Peticlenna cesko-francouzka posadka, vozidlo Ford Falcon

Koala
 

TYDEN I

SO

Nase expedice zacina jeden den pred stedrym vecerem, v Sydney na Central station se setkavam s dalsimi dvema clenkami nasi posadky. Tak trochu paradoxne nasi cestu na sever zaciname smerem dolu na jih. Na zacatek nasi cesty se musime malinko rozcvicit a proto ten den urazime asi jen 300 km. Pozde odpoledne prijizdime busem do Canberry – The Nation’s Capital.

Trochu si prohlizime tohle malomesto, ktere vzniklo jako vysledek neustalych boju mezi Sydney a Melbourne o prvenstvi na australskem kontinente. A tak se jednoho dne ozici rozhodli ze postavi capital  nekde na pulce cesty mezi temito metropolemi, takzvane na zelene louce. Tak jak uz to v tehle zemi byva, nenasel se nikdo, kdo umi neco postavit, a tak australani vypsali mezinarodni soutez, kterou vyhral americky expert jmenem W. Burley Griffin, ktery se do toho nalezite obul, ale finalni podobu mesta uz nejak nestihnul a zemrel 20 let pred jeho dokoncenim. Uprostred je pekne umele vytvorene jezero pojmenovane po staviteli, ktere ma po obvodu 35 km. Nejdulezitejsi mista ve meste jsou budovy parlamentu, mozna jeste vyznamne svetove pamatniky a to je asi tak vsechno. Obec ma okolo 360 000 obyvatel a neni zrovna nejvhodnejsi se zde pohybovat pesky, protoze vse je roztahane na hodne velke plose.

Po male prohlidce, se vydavame do domu Jirky (pozdeji rozpoznan jako pan Stejskal), coz znamena ze jsme kompletni. Zacina se diskutovat, co kde kdy a jak a poznavame dalsiho domaciho francouze Erica, ktery se k nam na par dni rozhoduje pripojit. Pozdeji delame barbeque, k veceri na zahrade se podavaji fantasticke grilovane steaky a chlazene pivo, co vic si muze obycejny smrtelnik prat? V podvecer se jeste sem tam vyskytne nejaka mala snaha na pripravu veci na zitra, ale spis nikdo nema naladu si nad necim lamat hlavu. Davame dohromady stresni nosic na surfove prkno, zatimco zeny se pokouseji upect buchtu z nejake podivne krabice. Aby se nam v noci lip spalo, divame se vecer na horor Wolf Creek, ktery pojednava o 3 mladych lidech, ktreri se vydali na vylet autem po Australii, ale pak to nejak nevyslo a byli bez milosti muceni a 2 z nich zavrazdeni, vse podle skutecne udalosti, to se proste stava. Vino koupene na cesty se jeste ten vecer nejak samo vypilo. Vsichni se tesime na zitra az budeme – on the road.

 
Canberra – budovy parlamentu

NE

Tak mame stedry den, slunecny den, teplota uz dopoledne splha tezce pres 30 C a my rano balime saky paky, nakupujeme zasoby a odjizdime na vychod do Morton N. P. Rano se jeste stavujeme na mistni univerzite, kde si prohlizime vyzkumovou laborator laseru, ve ktere pracuje pan Stejskal. Konecne opoustime civilizaci a po 178 km prijizdime do zakladniho campu Mortonu. Zde mam konecne poprve moznost pozorovat klokany ve volne prirode. Jsou nadherni a silni, leskle kozichy, uplne neco jineho, nez ti povaleci, ktere muzete sledovat v ceskych ZOO. Balime veci co budou potreba s sebou a vydavame se na vystup. Mame v umyslu vylezt na horu The Castle. Vydavame se na cestu a hned po 10 minutach chuze se nam do cesty stavi reka, kterou je potreba prebrodit. Vyzouvam se a behem par sekund mam na noze 2 minimalne peticentimetrove pijavice. Uspesne sem je stihnul setrast, divam se ze ostatni na tom nejsou o moc lip. Protoze jsme v horach, nejak se pomalu vytratilo slunecne pocasi, zacina poprchavat. Jak pribyvaji vyskove metry, pribyva i husta mlha a zacina se pomalu serit. Po par hodinach chuze vyplynuli na povrch informace, ze mapa s pruvodcem neni az tak prehledna jak by se zdalo. S postupem casu je jasne, ze vystup se tento den nezdari. Rychle se seri a uz docela prsi, za vcasu hledame misto, kde slozime nase hlavy. Byli jsme docela ”lucky” a mame vcelku luxusni pokojicek pod previsem, kde jsme pekne v suchu a navic jako bonus muzeme rozdelat stedrovecerni ohen. (Poustet lodicky ze skorapek, zrejme ale nebudeme). Chystame fleky na spani a neco k jidlu. Rozdelavam fire a zatimco my jsme pekne v suchu, utesene poslouchame jak venku huste prsi. Mame pohodicku, k veceri nemame smazenyho kapra (jen o fous) ale chleba se salamem, sejrem a zensky vytahli buchtu upecenou podle babiccinyho ‘know how’. Misto frantiska cmuchame smradlavy boty co se susi u ohne, misto stromecku mame vetev zavesenou na lane a misto pohodlneho gauce mame karimatky na kameni. Davame si jidlo a vino a pozdeji jdeme spat. Pres noc se vsichni trepeme zimou vcetne me i kdyz mam na sobe teplou mikinu a spacak v komfortu do +7C. K ranu nas navstivil maly mysak, ktery zrejme dostal zalusk na nejake ty dobroty. U nas mu ale psenka nekvete.

Morton N.P.

PO

Rano ce citim, trochu promrzle a zlamane. Davam si loka vody z plastikove flasky a k snidani chleba, joo hned se citim daleko lip. Je krasne, mraky se roztrhaly a je docela jasno, teplota je celkem idealni k pochodu, tak vyrazime. Vsude okolo pekna priroda, jdeme vys, nasledne ale zase schazime z cesty, protoze mapa neni opravdu prehledna… Cesta neni dobre znacena a mapa jeste horsi, kdyz nachazime cestu a konecne jsme na spravnem miste a kousek pod vrcholem, je uz opet prilis pozde na finalni vystup. Po spolecne dohode jsme se rozhodli na vrchol nevystoupit, cimz je tak pomalu jasne ze vystup se uz asi konat nebude. Jdeme kousek niz a nachazime jeskyni, ktera je jak usita, abychom v ni prespali. Sbirame, drevo, chysta se vecere. Stmiva se strasne brzo, protoze je dneska polojasno, je pekny zapad slunce. Teplota neco okolo 15 C. V noci je zase strasna zima, myslim ze to vsechny pomalu prestava bavit, jsme v Australii a je na case se vydat na sever za teplem…

Zapad slunce v MORTON N.P.

UT

Rano kalkulujeme zasoby potravin, ktere se ztencily tak, ze mame na snidani a neco malo vic. Je jasne, ze s takovou se nemuzeme vypravit na vrchol, a proto se loucime a zaciname sestup do zakladniho tabora k autu. Pote se vydavame na vychodni pobrezi do Jervis Bay, konecne si trochu zaplavat a valet se na plazi. Vsichni se tesi na komfort naseho Falcona a pekne pomalu se posouvame po horske ceste smerem k oceanu, KDYZ v tom se ozval kratky skripavy plechovy zvuk a vyfuk byl na dve casti. ”Kos na raky sak na ryby” (tuhle prokletou vetu neslysim poprve ani naposled). Rozsypany vyfuk vas nepotesi, zvlast kdyz jste v horach. Cela stredova cast vyfuku se vytrhla z ochlazovaci casti a smutne visela dolu na zem. Bylo potreba to sesmolit dohromady a dojet do nejblizsi dilny. To se podarilo pomoci stahovacich gum na stresni nosic, ktere zakonite nemohli vydrzet, nicmene nekteri ”zkusenejsi” si to nenechali vysvetlit a tak se jelo dal. Teda aspon chvili, nez jsme prisli i o ty stahovaci gumy… Nyni bylo vsem jasne ze potrebujeme neco opravdu masivniho, co udrzi vyfuk pohromade. Protoze my jsme se hrabali ve vyfuku a holky stali u auta, vsechny projizdejici auta ochotne zastavovali za ucelem pomoci. Jedno z aut, nam vypujcilo pruzinovy drateny zamek na kolo, coz bylo presne co jsme potrebovali. Stahli jsme vyfuk a pekne drzel. Po par kilometrech jsme se konecne doplazili na plaz a uzivame si morske koupele (po par dnech), vecer zajizdime do kempiku s krasnym vybavenim a teplou sprchou, parada.

Pohoda v Jervis bay

ST

Rano odjizdi pan Stejskal do mesta a shani servis, kde by bylo mozno vymenit zniceny vyfuk, takze mame spoustu casu se valet a nedelat nic. Odpoledne je opravene vozidlo zpet, vsechno je OK, vymena vyfuku stala 170 AUD a mame cerstve zasoby jidla z civilizace. Jeste odpoledne to balime, protoze nas francouzky kolega nas kvuli pracovnim povinnostem opousti a proto je potreba dnes dorazit do Sydney. Tak to taky cinime po 133 km, jsme u nas doma, kde se pekne vyspime a rano zase pofrcime dal.

CT-PA

Rano se balime a jedeme na sever po vychodnim pobrezi do Hawks Nest, dojizdime do kempu v Seal Rock, ujizdime 436 km, dalsi den prijizdime do Hat Head, kde je opravdu nadherna plaz, ktera me zaujala se vsim vsudy. Nic hezciho jsem jeste nevidel. K veceru se jdeme probehnout, bezime okolo 3 km a nenarazime na zivou dusi, dokonce jsme se ani nepriblizili k jejimu konci, proste nadhera. Ujeli jsme 246 km.

plaz v Hat Head

plaz v Hat Head

SO

Dopoledne si jdu zaplavat, uzivam si vln, ale zanedlouho me chyta silny proud, ktery me trochu poodnesl od brehu a nakonec se pres velke usili dostavam zpet na breh. Odpoledne se presouvame do Byron Bay, nejvychodnejsiho bodu australskeho kontinentu a tudiz povinne zastavky. Po ceste se jeste stavujeme v Koala park, kde si se zajmem prohlizime mistni floru.

Byron Bay

Dovadejici delfini

Tyden II

NE

Tak tady mame Silvestr, dnesni den je zasvecen prohlidce Byron Bay a jeho okoli, je to tady pekny. Odpoledne se pomalu rozhlizime po miste, kde prozijeme Silvestra, nakonec nachazime krasnou skrytou plaz, ktera je daleko od civilizace. Podle aut tipujeme ze par oziku uz tam asi bude. Rozhodli jsme se pro silvestra bez komerce. Na plazi jsou cedule zakaz kempovani, konzumace alkoholu, rozdelovani ohne a buhvi ceho jeste…Zrovna prijizdi dalsi ozici, vytahuji vozik plny dreva, basy piv, stany a spacaky, nikdo si zrejme s nicim hlavu nelame.

Je nadherny vecer, nadherna plaz, skvele pocasi, vytahujeme chickena, delame si pohodli popijime vino a je opet pohoda. V noci prichazi dest, proto jako emergency stavime stan do ktereho se mackame vsichni ctyri. Pozdeji vecer hrajeme ‘flasku’ abychom se o sobe dovedeli par uzitecnych informaci.

Silvestr na plazi
 

PO

Jelikoz na silvestra se nechodi spat zrovna po vecernicku, rano se mi nechce moc stavat a ze spacaku se hrabu az nekdy pred polednem. Na plazi uz vladne cily ruch, pomalu ustupuji nudisti a nastupuji surfari, deti, duchodci a jini…Tenhle den zkousim poprve v zivote surfovat, ale za zadnou cenu se na tu zpropadenou desku nemuzu postavit a tak aspon zoufale chytam vlnu na ktere se mi par metru podari popojet. Jen zavistive hledim na zkusene domorodce, kteri se na prkne postavi jak mavnutim kouzelneho proutku a predvadi fantasticke kousky. Dopoledne slunce zhne takovym zpusobem jaky jsem jeste nikdy nezazil i pres ochranu kremem jsem se trochu vic prismazil. I priznivci solaria a opalovani na vsechny zpusoby, by asi uznali, ze je to trochu moc. Na par dni mam vystarano. Nikomu se dneska nic nechce tak jsme se rozhodli zustat jeste dalsi noc. Jedeme nakoupit zasoby, pres den se hraje fotbalek haze frisbie, vali na plazi, nespechame. Ukryvam se ve stinu, vse nasvedcuje tomu, ze noc pro me bude peklo. Jsem mazan hojivymi mastmi, davam si obklady z kapesniku, ale i pres studeny kapesnik citim obrovsky zar a po par minutach se mi vzdy kapsenik uplne vysusil.

Profik

Opalovani skodi zdravi

UT

Tak noc opravdu nic moc, ze bych se rano citil nejak odpocate se rozhodne rict neda. Zadama se nemuzu o nic oprit. Dopoledne to balime a jedeme na sever. Dneska v podvecer prijizdime do Springbrook N.P. Odpoledne konecne prekracujeme statni hranice a vjizdime slavnostne do Queenslandu. Zde mame zalusk na sopku, o ktere pruvodce mluvi v superlativech. Nachazime kempik, ktery je vybaven vsim co clovek potrebuje. Vsude kolem nas je opravdovy destnym prales, je to senzace…

Rainforest

ST

S tou senzaci jsem to trochu prestrelil, v noci jsme zazili rainforest v plne sile a rano mame stan zatopen vodou. Tam kde se nafukovaci matrace dotkla stanu dostlo k promoceni bez milosti a odnesl to predevsim pruvodce, ktery vypada jak kus salatu. Vsichni jsme znechuceni a chceme pryc, dokonce i ja se svyma popaleninama, nastesti mam cas na rekonvalescenci a bolest ustupuje..Na sopku se nam  za techto podminek moc nechce a proto jedem dal.

Odpoledne prijizdime na slavnou Surfers paradise, znamou to plaz. Nic z toho me ovsem nezaujalo, plaz docela obycejna a vsude sama komerce. 14 km mrakodrapu, zabavnich center a jinych vymozenosti, jediny co me zajima jsou mega morske potvory vyplavene na plazi, to je sila. k veceru zjistujeme ze nemame kde prespat, vsude okolo je zakazano nocovani a dokonce i spani v aute. V knize nachazime nejblizsi kemp, nicmene musime popojet jeste asi 55 km. Po ceste musime zaplatit 2 X myto, coz potesi kazdeho motoristu. Kdyz konecne nachazime kemp, pan majitel stava od TV a vykazuje nas ven, ze bere jen karavany. Stanari jsou pro nej asi masla. A tak po 60 km cesty, zaplaceni dvou myt, prespavame na odpocivadle, spime na sterku a zjistujeme ze jsme nekde prisli o stanove tycky do hlavniho stanu….takze to je zase skvelej den…dobrou.

Surfers Paradise

Poklady more

CT

Rano balime a odjezd, cilem dnesniho dne je Brisbane a jeho prohlidka, dalsim ukolem je dopravit na autobusak Pavlu, ktera nas timto opousti a vraci se do Sydney vyrizovat nahle formality. Cely den courame po meste, je docela pekne ale tak nejak nenarazite na nic zas az tak zajimaveho, proste moderne komercni mesto samozrejme bez jakekoliv historie. Ma neco pres 1 300 000 obyvatel. Vecer kdyz jsme se vseho dosytosti nabazili, opoustime capital Queenslandu a pokracujeme dal. Jedeme asi dalsich 200 km a v noci stavime stany na utulnem odpocivadle.

Nocni Brisbane

PA

Dnes mame namireno do NOOSA HEADS a pripravujeme se na vyzvu jmenem Fraser Island – nejvetsi pisecny ostrov na svete. Dnes uz je nadherne pocasi v plne krase. Teplota se blizi 40 C, vysoka humidita a pres den v aute teplo, ze moc nestiha ani klimatizace. Po ceste se stavujeme na pekne plazi, kde si uzivame koupele a masivnich vln, ktere obcas dosahuji az 2 metru. Ocean je zivel, ktery vyskoli cloveka, kdykoliv se mu zachce. Prirode neporuci ani komunisti, tim si budte jisti… Odpoledne prijizdime na Rainbow beach, kde se v informacnim centru zjistujeme o moznostech na Fraseru a jeho pravidlech. Zjistujeme, ze potrebujeme mit povoleni na 2 noci (30 AUD/3 osoby) a 27 AUD stoji povoleni za vjezd auta. Co nam ted dela vrasky je pronajem jeepu 4WD, coz bez predesle rezervace nevidim vubec ruzove, zvlast kdyz jsme na zacatku sezony. Jeep se bude shanet druhy den, takze se uvidi. Nachazime kempik, dopravame si pecene kure s rejzi, hrajeme karty a pijeme vino – pohodicka.

Fraser Island

Goanna odpocivajici po obede

SO

Rano pan Stejskal odjizdi prozkoumat mistni autopujcovny za ucelem pronajmuti vozidla s pohonem vsech 4 kol, bez ktereho se na Fraseru opravdu neobejdete. Pozdeji dopoledne slavnostne prijizdi Toyotou HILUX 3.0 D. Vsechno urychlene balime a tesime se na pisecny ostrov. Balime veci na 2 dny, doplnujeme jidlo a vodu a vyjizdime k trajektu, ktery nas prepravi na ostrov. Trajekt jede asi jen 10 minut nicmene zpatecni listek stoji pro jeep 75 AUD,  to je jak zadarmo isn’t it? Vsichni se tesi az vyjedou na pisek a po chvili tak cinime, je to super.

Vsichni si uzivame jizdy v hlubokem pisku v nasi Toyote, ktera nas stala 170 AUD/den a po par kilometrech prijizdime k jedne z nejhezcich atrakci – Lake McKenzie. Prekrasne sladkovodni jezero, uprostred niceho s cistou vodou tak jak ma byt. Travime, zde par hodin a vecer uz jen dojizdime do taboriste. Na Fraseru je popularni zabavou rozjizdet vyplavene meduzy, ktere maji docela velkou velikost. Na ostrove je povolena max. rychlost 60 km/h, ale bezne se dosahuje okolo 110 km/h, takze to obcas vypada jak pri zaverecne etape Dakarske rallye. Pozor si musite davat na letadla,  ktera pristavaji primo na plazi mezi auty. Dnes jsme ujeli 103 km. Vecer mame moznost pozorovat divoke psy dingo, kteri jsou pritahovani do taboriste vuni jidla. Tabor je oplocen, nebot pred par lety, zde doslo k tragedii, pri ktere byl 9- lety chlapec roztrhan smeckou dingu. Od te doby, plati prisny zakaz odhazovani jidla, krmeni, nebo vyhledavani dingu. Pokud chcete poridit dobrou fotku, tohle vas samozrejme moc nezajima. V kempu je velka vyprava nemcu, vubec nemcu je v Australii taky cela hromada.

Trajektem na Fraser

Ostrovni zivot ma jine dimenze

Pisek je proste vsude

Lake McKenzie

Vsichni si dokazi uzivat

Tyden III

NE

Rano pokracujeme dale na sever vnitrozemni cestou, chceme se napojit zpet na vychodni pobrezi tohoto ostrova, ktery ma na delku okolo 120 km. Odpoledne prijizdime k lake Wabi, kde je fantasticka pisecna duna a opet se machame a samozrejme nemame zadny duvod nikam pospichat…Pozdeji pokracujeme dal, dalsi zajimavosti je vrak Maheno, ktery zde uz asi nejaky ten patek lezi. Vsechno si v klidku prohlizime a vylezame na vyhlidku Waddy point, odkud je pekny rozhled na vsechny strany. Uzivame si zapadu slunce a je nacase jet do kempu, protoze se hodne rychle stmiva. Ujeli jsme asi 90 km, KDYZ se ze predni napravy ozval zlovestny zvuk. Stavime a snazime se checknout situaci, ale protoze uz je tma jak v pytli nevidime nic. V domneni, ze slo jen o nejakou vetev, chceme jet dal, ale na rizeni je poznat ze se stalo neco zavazneho. Vytahujeme baterky a delame radnou prohlidku cele napravy. Za chvili je situace jasna – We are in the sh*t again. Z ridici tyce napravy se vysroubovala matka a prorazila levy cep napravy, cimz doslo nejenze k velke skode, ale rovnez tak pokracovat dal slo jen za cenu zniceni celeho ridiciho mechanismu na levem prednim kole. Jelikoz ve smlouve je popsano v pripade problemu odstavte auto a zavolejte majiteli, odstavujeme auto. Resime nastale problemy, za prve je tma a my jsme s breakdown jeepem na ostrove, za druhe mobily nemaji signal, za treti potrebujeme se dostat do kempu. Podle mapy, do kempu to musi byt blizko, posadka projizdejiciho auta nam to potvrzuje, za dalsi jsme temer na nejsevernejsim cipu ostrova, ktery ma delku pres 100 km, premyslime co dal. Situace je vazna, nikoliv vsak zoufala. Bereme veci na noc a dochazime do kempu pesky, je to nastesti uz jen okolo 300 m. Je tady telefonni budka, stesti v nestesti, zitra muzeme zavolat. To je zase den, navic vecer jsem  jeste dostal vlka, takze jsem trochu pohybove omezen. Dneska uz vazne nemam na nic naladu. Delame barbie parky, stavime stan, davam sprchu a jdu spat. 

Vrak Maheno

Dingo

Na Fraseru si muzete vyzkouset co je ve vas

PO

Rano volame majiteli jeepu na mobil a po nejake dobe se konecne dari vse vysvetlit a domluvit. Velky sef je na ceste pro sve auticko. Behem cekani me do zapesti bodla divoka australska vosa, proste kdyz se dari tak se dari. Behem cekani se zjistila jedna velmi nemila vec. Na severni cip ostrova plati vseobecny zakaz vjezdu, ktery jsme samozrejme dodrzeli,  jenomze tahle autopujcovna tuhle hranici posunula jeste o kousek niz na Waddy point, cehoz si nikdo nevsimnul a tudiz jeep zkolaboval v jejich zakazane zone. To neni OK. To neni vubec OK. Velky sef ma zpozdeni, nemuze projet protoze dopoledne je priliv a po plazi jeste neni mozne projet. Po par hodinach cekani konecne prijel a s jeho partakem se zacinaji hrabat v naprave. Nakonec nevyresili takrka nic a jeep pojede zpet do pujcovny za cenu totalniho zniceni. Nasedame a ve dvou jeeepech nas ceka cesta okolo 120 km dlouha zpet. Odpoledne prichazi okamzik pravdy a je na case zaplatit za chyby. Nakonec platime za rescue akci a naklady na opravu 1775 AUD. Musim se jen usmivat, protoze jinak to proste nejde. Odpoledne jdeme nakoupit jidlo a opoustime tohle misto. Vecer jeste jedeme pres 300 km a zapichli jsme to na jednom utulnym parkaci v Miriam Vale. Uz me netrapi ani vlk ani spaleniny, dost mi ale otekla ruka, zacina to docela bolet. Stan si stavim jen na jednu vrstvu bez vnejsi plachty, je opravdu hic.

Cesta vas laka

UT-ST

Ruka pres noc vazne otekla, zacina narustat do masivnich rozmeru. Mam ji asi jak Pepek namornik. Vyjizdime dal, dnes se chceme dostat ke Keppel Island. Po prijezdu se na informacnim centru dozvidame moznosti na Kepplu a vecer jedeme do kempu.

Dalsi den rano ma moje ruka uz extremni rozmery a proto se rozhoduju ze na Keppel nepojedu, to kdybych musel vyhledat odbornou pomoc pana dochtora. Mavam mym kolegum na rozloucenou a odjizdim zpet do kempu zase chladit svou nateklinu.

Oteklina

Keppel island

CT

Po masivnich obkladech mi ruka konecne splaskla a tak je mi zase trochu veseleji. Odpoledne balim stan a trochu rovnam veci v kufru, dratene kotvici koliky od stanu jsou rozpalene tak, ze je nemuzu ani udrzet v ruce, tomu rikam slunecny den. Pozdeji prichazim k tomu zaveru, ze je uplne jedno, jestli jedete v aute v 5 nebo ve 2, protoze v kufru to s neporadkem, vypada vzdy stejne. Odpoledne je vyzvedavam a vecer to trochu to pushujem na sever pres Mackay do Arlie beach. Vecer se primo u silnice setkavame s bush fire. Ohen dohoriva, vsechno je vypalene, ale stromy to zase rozdejchaji. Jsou vice nez odolne a vnitrek stromu prezije. Ohlasujeme to na tisnovou linku, ale jsme ujisteni ze vsechno je OK a nemame se do toho vmesovat. Tak jo no. Vecer jsme ujeli 522 km.

Hvezdice

Zapad slunce na Keppelu

PA

Rano zajizdime do mesta informovat se o vsem co je potreba vyridit pro pobyt na Whitsundays Islands. Je nam sdeleno, ze je potreba zajistit povoleni pro kempovani (4,5 AUD/den/osoba) no a zaciname se rozhlizet po nejakem clunu k pronajmuti. To se nam dari. Nakonec nachazime sefika, ktery nas doveze kam budeme chtit, pujci nam snorchly, ochranne kombinezy, priveze pitnou vodu a da se s nim dohodnout rozumna cena. Je potreba mit ochranne kombinezy kvuli jelly-fish, ktere dokazou cloveka i usmrtit.

Kdyz mame vse zarizeno, odjizdime se valet do mistni laguny, kde jsme az do vecera, pak jedeme do kempu.

South Molle Island

Vyhlidka

SO-NE

Rano hned podle dohody, jedem do pristavu a jdeme za sefikem. Nalodujeme se a vyjizdime na South Molle Island, kde stravime dva dny. Konecne se dostavame ke koralovym utesum. Potapime se a uzivame si. Koralove utesy, zde nejsou nikterak masivni, ale i tak to stoji za to. Je to nadherny, je tezko popisovat, kdyz se jen tak valite jak se vam zachce, potapite se, nebo se jdete projit jen tak po ostrove, ktery vypada jak z pohlednice. Po ostrove jsou stezky se senzacnimi rozhledy po okoli. Na druhe strane ostrova je hotelovy komplex  s bazenem, kam se jdeme vysprchovat a zaplavat si v bazenu.

Cerstve vylihnuta zelva upalujici do more

Tyden IV

PO-UT

Dopoledne, prijizdi velky sefik, hazeme batozinu do clunu a premistujeme se jeste par kilaku na Hook island, kde zazivame podmorsky svet v plne krase. Nikdy predtim jsem nepremyslel nad tim, ze by zivot pod hladinou, mohl byt tak fantasticky. Koraly, jezci a vselijake rostliny, pokud zasviti slunce, vsechno se rozehraje vsemi barvami. To nemluvim o tropickych rybickach o velikostech az okolo 40 cm, ktere pri snorchlovani mate doslova na dosah ruky. Velky barierovy utes je opravdu div sam o sobe. Taky se nedivim, ze zde kapitan Cook rozsekal svou lod pri pruzkumu pobrezi Australie. V hloubce okolo 6 metru, z nicehonic koralovy utes vyrusta do takove vysky ze nad sebou nechava jen 1 metr hladiny vody a tak to mate par tisic ctverecnich km. Masiv viditelny i z vesmiru.

Pri zakladani naseho tabora, jsem prisel na to, ze nemam svou karimatku, coz je takova mala osobni tragedie, stanovat se zde da totiz pouze jen na kameni, nebo spis na zkamenelych koralech, takze me cekaji 2 opravdu perne noci. Vecer klasicky hrajeme karty a pozdeji nas zacina otravovat jedna velka krysa o velikosti maleho kotete. Snazim se ji trochu domluvit….. v prave ruce ploutev a v leve kanystr s vodou, ale bez uspechu. Na tomhle ostrove se bohuzel neda nikam jit, jelikoz vsude jsou prikre srazy a sama divocina.

Protoze jsem na ostrove, mame pouze sve zasoby sucharu, susene potravy, zname pytlikove polivky v sacku atd. Premyslim nad tim, jak se asi meli moreplavci, pri prvni plavbe s vezni z Evropy do Australie, protoze jejich plavba trvala 18 mesicu. Zrejme si nemohli jen tak nekde zastavit a koupit si v supermarketu steaky…

Pohoda na Hooku

Je libo si zaplavat se zraloky?

Hook Island

ST

Tak koncime, velky sef pro nas s nemalym zpozdenim prijizdi a my to balime, Z Hook island do pristavu je to celych 32 km a tak si jizdy docela uzivame. Cely pronajem techto transferu stal 180 AUD/osoba. Muzete si taky pronajmout i clun sami o sobe coz stoji okolo 150 AUD/den. Mate tak svobodu a nepotrebujete k tomu zadnou licensi. Muzete si rovne tak pronajmout i katamaran nebo plachetnici za 700 AUD/den kam se vejde i vic jak 8 lidi, potrebujete na to jeden den skoleni a pak vam ji bezproblemu pujci, docela bych se toho ale bal jit do toho bez jakykoliv zkusenosti.

Po prijzedu na pevninu se vrhame na nejblizsi obchod s jidlem, vsichni trpime. Teda aspon ja po 5 dnech susene stravy. Vecer jiz jedeme zpet dolu do Mackay, dostavame se tam po 199 km. Jana ma zdravotni prohlidku, kvuli prodlouzeni visa.

1975, byl microlepidotus rozpoznan jako nejsmrtelnejsi had na svete. Jeho jed dokaze usmrtit az 100 lidi nebo 500 000 mysi.

CT-PA-SO

Po prohlidce, se uz vracime do Sydney, nase cesta pomalu konci, tedy aspon ta moje. Zbytek posadky se jeste vydava do Tasmanie, o cemz nam tady doufam poreferuji, jak to vlastne vsechno bylo. Ja se vracim do skoly, protoze uz 3 dny je ze me zaskolak a budu bez milosti odsouzen. Behem 3 dnu urazime 2003 km do Sydney, coz na Australii neni nic moc vykon. Tak jako kdyz v CR urazite 100 km a vyrazne se priblizite svemu cili, v Australii se neposunete vubec nikam…

Ve ctvrtecni podvecer beru volant a po svacince a koupani v bazenku v jednom odpocivacim arealu jedeme dal na jih. Zrovna zacina zapad slunce. Zanedlouho, kdyz si to svistime okolo 100 km/h z prave strany vyskakuji 2 klokani primo me pred auto. Protoze jsem z prave strane silne oslnen zapadajicim sluncem jsem v reakci asi o sekundu pomalejsi, ale nastesti vse dopadlo dobre a po emergency brake jeden proskakuje tesne pred predkem a druhy uskakuje za zadi naseho Falcona.

Zapad slunce a svetla zpusobuje ze klokani jsou opravdu dezorientovani. Proto je vyhodne se vecer na dalnici drzet za kamionem, ktereho klokani zajimaji asi ze vseho nejmin. Navic TIR nemaji v Australii zadne rychlostni omezeni, takze temer vsichni jezdivaji okolo max. povolenych 110 km/h.

Tak to je GAME OVER, po dojeti do Sydney jsme za ten mesic urazili rovnych 6175 km, predevsim jsme videli, to co jsem chteli videt a mozna jsme si uzili i trochu te srandy..

klokan Wallabi

Rozpocet Expedice

Benzin, jidlo, kempy  855

Pronajem jeepu    110

Oprava Jeepu  600

Pronajem clunu se sefem 180

——————————————————————

Celkem   1745 AUD
 

Navrat do Sydney

Vratit se zpet do Sydney pro me bylo docela bolestive. Za ten mesic, jsem si az moc privyknul na kazdodenni pohyb, peknou prirodu, mista temer liduprazdna, volnost a svobodu v pohybu. Ted me opet cekalo vysedavani ve skole plne indianu, smatlani v ulicich preplnenych lidmi, ranni spicky ve vlacich atd. To nemluvim o tom vratit se zpet do restaurace, zase pracovat jako cisnik, obsluhovat zakazniky hodne a privetive, ale i stupidni kreteny, usmivat se a byt zase happy. Popravde, mel jsem stesti, ze me vzali zpet, protoze „po vylete‘‘ mi v kapse zbylo jen 23 AUD.

V pondeli rano nasedam na vlak a jedu do skoly, prisedavam si na dvousedadlo k jedne zenske, kde je zrovna volno. Po chvili si vsimam, ze se tvari ze asi do 5 minut zemre a netvari se vubec stastne. V dalsi zastavce prisedaji dalsi tri zeny a zacinaji diskutovat o kabelce jedne z nich. Majitelka nadsene vypravi, ze tahle kabelka je presne ta prava pro dnesni den,  nejen barvou ale i velikosti, protoze se do ni vejde krabicka se salatem k obedu. Kdyz by se do ni krabicka nevesla, musela by se zrejme vydat na lahodne a zdrave produkty do McDonaldu, po kterych by zrejme jeste trochu pribrala a pak uz by musela asi nosit i jine saty a uplne jinou kabelku. Uplne nahodne si v ten moment vybavuju film Pribehy obycejneho silenstvi, ktery mi pripomina, ze opravdu vsichni mame svoje problemy…

Zaver

Co rici na zaver teto cesty? Stalo za to. Splnilo se mi to, kvuli cemu jsem do Australie prijel a to znamena neco videt. Pokud chcete videt pravou Australii, musite proste ven mimo Sydney a jina velka mesta, teprve tam se setkate s tim, cemu se rika Australie.

Pocitejte s tim, ze pokud vas neco u protinozcu kousne, bude to bolet, pokud se spalite na slunku, bude to bolet, pokud vas smete vlna, bude to bolet…i pres tohle vsechno ale stoji za to se do Australie vypravit. Chtel bych podekovat mym kolegum na cestach, panu Stejskalovi, Kelisove, Pavlince a Ericovi za jejich spolupraci. Mam v umyslu jeste dve dalsi expedice, se kterymi se zde samozrejme setkate. See you.