Expedice Victoria – Place To Be 2007

CIL EXPEDICE: Prohlidka Snowy mountains, vystup na Mt. Kosciuszko, dale prohlednout si udoli Snowy River, Philip Island, projet Great Ocean Road v jeji plne delce, 12 Apostolu, Prohlidka Melbourne, Navsteva Aboriginal centra a finalne kava v Melbourne

Triclenna ceska posadka, vozidlo Toyota Yaris

U dvanacti apostolu
 
UT (531 km)
Na uvod tehle expedice vam musim rict, ze “dealovat” s lidmi je opravdu tezke. Pokud chcete nekam vyrazit a mate pocit ze nekoho sebou potrebujete, sehnat nejake spolecniky neni vubec jednoduche. Osobne jsem byl pripraven na to ze pojedu sam, ale i presto jsem asi tajne doufal, ze se nekdo pripoji. Nekdo, kdo mi pomuze snizit naklady na auto a nekdo, kdo alespon rekne jeden 1 vtip na 1 000 km. Zhruba po 10 tydnech tezkych jednani se muj pedagogicky spoluzak MB konecne rozhoupal a rekl ze pojede. Jeho jedinou podminkou bylo, ze musi mit denne teple jidlo. Dalsim clenem byla Stepa, ktera se prihlasila pres internet. Rekla “chci jet” a tak jela – parada. O ostatnich adeptech se radeji ani rozepisovat nebudu.
Prvni velkou prekazkou byl pronajem auta. Vseobecnou podminkou vsech autopujcoven je minimalni vek 25 let a kreditni karta a ja nesplnuji ani jednu z techto podminek. Pres internet jsem zjistil ze nejlepsi cenu dostaneme u www.hertz.com.au a tak jsem se tam osobne vydal zjistit co a jak. Nasel jsem rozumnou osobu a dohodli jsme reseni. Vek jsme osetrili tim, ze jsem se prihlasil do klubu frequent flyer na www.qantas.com coz zpusobi to, ze pujci auto mladikum jakehokoli veku. S platbou to dopadlo tak, ze jsme pouzili mou VISA debitni kartu z Anglie pro zmrazeni potrebne castky a na konci jsem zaplatil hotovost. Takze vsechno bylo OK. Rezervaci jsem pozdeji musel jeste kvuli jednomu plantaznikovi dvakrat menit, rozmazavat to tady ale nebudu…

Konecne prisel den odjezdu a v utery dopoledne se setkavam s dezorientovanym MB, ktery si popletl cas naseho srazu a uz na me preventivne ceka pul hodiny. Slavnostne kracime do Hertz autopujcovny, kde cekame pres 45 minut nez na nas prijde rada. Je az neuveritelne, co dokazi nemecti duchodci vymyslet za problemy pri prebirani auta. My jsme hotovi za 4 minuty. Jdeme si do garaze vyzvednout nas Yaris, ktery je vyveden v rude cervene. Chybi uz jen srp a kladivo. Ctyrdverova verze v manualnim provedeni stala na 6 dni 482 AUD. Cena zahrnuje i nulovou zodpovenost za skodu. Po me predchozi zkusenosti s poruchou pronajateho jeepu, kdy se cena za 2 denni pronajem vysplhala na 34 000 kc, uz do niceho jineho nejdu.
Po vyzvednuti auta jedeme k nam do Rockdalu pro veci a hlavne krabici plnou rizku na cestu. Vyzvedavame Stepu a mirime na dalnici M5, kde nas ceka 300 km do Canberry. Za tri hodiny jsme tam. Je zajimave pozorovat jak v Canberre najednou vsechno strasne zpomali…na ulicich pomalu smatlou lidi, autobusy temer nejezdi, aut je mene, asiati vas nikam netlaci, dokonce i ze vsech radii se line pomala relaxacni hudba a vsechno se jen tak plouzi.

Prvni rano v predhuri

ST (31 km)
Tak zima byla jeste krutejsi nez jsem predpokladal. Kolem pate rano je krize takova, ze nedokazu myslet na nic jinyho jen na to jak se trepu zimou. Spim v aute, mam na sobe 5 vrstev ale i tak je to pro me peklo. Nastesti brzo vychazi slunce a vse zacina rozehrivat. Jdu se trochu projit, abych se zahral. Vidim ctyri klokany v hezkem hnedem provedeni, tak jim zavidim jejich kozichy. Kolem devate rano uz je auto vyhrate tak, ze nepotrebuju ani spacak a nasavam pekne za sklem teplicko. Obloha je uplne jasna, pocasi nam preje na vystup. Balime stan a vjizdime do narodniho parku. Dokupujeme trochu jidla a predrazeneho benzinu a chystame batuzek na vystup nejvyssi hory Australie. Prvnich 560 vyskovych metru se muzete svezt lanovkou za 20 dolacu. Kvuli tomu jsem ale neprisel. Za chvili uz funime do kopce.

Potucek pod Mt. Kosciuzsko

Stezky jsou klasicky znaceny velice zmatene, tak si razime cestu spise jak se nam to hodi. Po peti kilometrech se dostavame ke konecne lanovky. Dal uz vede jen drateny chodnik pro vozickare az na vrchol. Poslednich 300 vyskovych metru je roztazeno na stezku dlouhou 6,5 km. Zanedlouho se dostavame nahoru. Jasna obloha nam umoznuje pekny rozhled. Je to zvlastni pocit, stojite ve vysce 2228 m.n.m. a vite ze 7,6 milionu ctverecnich kilometru okolo vas neni nic vyssiho a pak uz jen ocean. Koukame okolo a nespechame. MB telefonuje domu, ze zdolal nejvyssi horu Australie bez kyslikove bomby. S postupem casu ubyli vsichni “smradlavy turisti” a to jen z jednoho duvodu – posledni lanovka dolu jede v 16:00. Pesky nikdo nepujde. A tak to mame vsechno sami pro sebe. Nikde nikdo. Postupem casu se zacina ochlazovat, tak se zacinam navlikat. Zaciname sestupovat a bereme to i po sjezdovkach, Zacinam citit unavu v nohach. Bohuzel muj zivotni styl v Australii mi neumoznuje si dopravat nejakych sportovnich radovanek a tak ted pohyb boli. Dolu k autu se dostavame jiz za tmy a docela unaveni. Usli jsme asi 23 km. Rapidne se ochlazuje. Dohodli jsme se ze nema cenu, pokracovat po tme dal v ceste, kdyz nevime kde bychom mohli prespat a rozhodujeme se jeste pro jednu noc v horach. Zajizdime do kempu uvnitr narodniho parku, ktery mame v cene vstupneho. MB vyleza z auta a jde to omrknout, k dispozici je ohniste a MB otravuje naky lidi kvuli drevu. Neco malo prinesl a za chvili uz rozdelavame ohen a varime vodu. Potrebujem se trochu prohrat, tak si delame caj a nudlovy korejsky polivky. Vyhrivame se u ohne dokud nedoslo drevo a pak jdeme spat. Problem je v tom, ze je teprve 9 vecer a je zima jako prase. Tezko se usina. Opet spim v aute.

Vyhled z nejvyssiho bodu v Australii

Po vystupu jsem byl osvicen

CT (352 km)
Zima me probudila uz v pet rano. Mam na sobe 6 vrstev a spacak, ale citim se asi jak Leonardo Di Caprio pri zaverecne scene Titanicu. Okna naseho Yarise i stan jsou pokryty namrazou. V autopujcovne by meli davat k autum i skrabky na led. Zimou se nemuzu ani hejbat. Poustim radio, ktery se jmenuje Snow FM, jak jinak. Tady je uplne vsechno Snow – hory, udoli, silnice, radio, proste na par tydnu napadne trocha snehu, tak jse vse snow. V obchodu si tady muzete koupit treba rukavice za 800 kc, aby vam nebyla zima az vas prepadne snowing. Teply zensky hlas v rozhlase rika, ze jsou 4 C. Trpim a cekam jestli to prezijeme.
V devet rano uz hreje slunicko tak, ze jen v trenkach jdu delat do mistniho potucku ranni hygienu. Je to ledarna, ale dneska nam opet hezky hreje. MB se obleka do plavek a jde k rece delat nejaky spartakiadni cviceni, nebo co.

Jezero Jindabyne

Opoustime Snowy mountains a vsichni se tesime, ze snad uz nebudeme tolik stradat zimou. Ceka nas projet udoli Snowy River a pomalu se dostavame do statu Victoria. Cesta se zmenila na klikatou a prasnou a kopirujeme strohe udoli. Udoli je hezke, ale zajimavejsi musi byt pri tani snehu nebo desti.

Udoli Snowy River

Po 180 km se dostavame dolu na proslulou Pacific Highway, kde jsme spatne odbocili a jedeme na Sydney misto na Melbourne. Bez mapy to proste neni vzdycky jednoduchy.
Vsichni se shodujeme, ze se dnes chceme dobre vyspat a pokud mozno v teple. Po ceste se zastavujeme ve Woolworths, dokupit jidlo a davame bumbat i nasi Toyote. Uz brzo odpoledne se rozhlizime po nejakym kempiku. Za chvili uz do jednoho vjizdime a protoze je peknej, tak ho bereme. Varime si cajicky, kaficka a i nejakou slichtu k veceri. Protoze jsem ychtyl, samozrejme jsem lehce pripalil ryzi. Ale co uz. Citime unavu z vystupu, tak se potrebujem dat trochu do kupy. Ve spolecenske mistnosti jsou i plynnova kaminka, u kterych jsme se Stepou rozhodli nocovat. Porad jeste necitim nohy po vystupu na Kosciuszko a tak jdu brzo spat. Rozkladam si karimatku pred topenim, aby na me pekne salalo teplo a posledni co me zajima, jestli spravce nebo nekdo bude mit blby keci, ze nespim ve stanu.

Snowy River

PA (586 km)
Rano zacina tim, ze nejakej cicmunda vlezl do mistnosti, kde spime a zacina tam s necim harabouzet. Vypada to na spravce, a ma stesti ze si nas nevsima. Po ranu se ze me obcas stava nebezpecna bestie a po vcerejsim vystupu se mi nechce vubec nic. Vypinam plynnovy kaminka a pomalu se zacinam probouzet. Vsichni jsme po predchazejicich dnech zniceni a tak nespechame. Po dvou dnech konecne tepla sprcha a taky jsme vypadli z hor, takze teplota je mnohem privetivejsi. Po nejake trapne snidani se vydavame pozde dopoledne na cestu.

Ktera zadnice je hezci?

Po par hodinach jizdy zjistujeme, ze mame trochu zpozdeni. Jsme na vazkach, jestli to stihneme jeste stocit na Philip Island a podivat se na nejmesni tucnaky na svete, ale zjistili jsme ze prichazi na sousi za soumraku a tim uz nemame narok je stihnout. Dnes nas ceka pres 500 km a bezpodminecne se musime dostat az ke 12 apostolum a to hlavne, abych je mohl zitra pozorovat pri svitani. Svistime po highway a za nejakou tu hodinku se dostavame do Melbourne. Predmesti je trochu rozkopanne, ale stejne to ted bereme jen prutahem na zapad a plnou parou si to ritime ke Great Ocean Road. Pri prestavce jsem si vsimnul ze se nam vylilo mliko do krabice s jidlem, ktere se tady v Australii rika pratelsky Eskyma. Takze zase mala radost. U Geelongu zacina provoz trochu houstnout, vsichni jedou z prace domu. A tak kdyz se konecne doplazime v Anglesea na pobrezi oceanu, vylizame z auta a jdeme se podivat na plaz.

Plaz v Anglesea

Po te uz konecne vjizdime na proslulou Great Ocean Road. Cim je tahle silnice zajimava? Predevsim meri okolo 270 km a je primo zasazena do skal a terenu par desitek metru nad morem. V roce 1914 ji zacali stavet vojaci, kteri se vratili z I. svetove valky a trvalo jim to celych 14 let. Kdyz by jste to videli, tak byste se ani nedivili.

Cesta zasazena do terenu

Za Volant useda MB a ja se muzu kochat modrym oceanem dole a hlubokymi lesy okolo nas. Na ujeti potrebujete bezmala 5 hodin, je to celkem narocne sama serpentina, radit 4-3 a naopak, alespon tisickrat. S postupem casu padla tma a vypada to ze cesta nema konce. Najednou se u protejsi krajnice vynoril maly klokanek Wallaby. Vizualne a verbalne upozornuji MB na toho neboheho vacnatce. MB kyvnul hlavou, cimz jsem myslel, ze bude brzit, ale nebrzdil. Podradil na ctyrku, aby do kopce nabral rychlost a svistel dal. Klokanek mel stesti ze zustal stat kde je, protoze by znej jinak zbyla jen klokani pastika.
Za uplne tmy se konecne dostavame do mestecka v bezprostredni blizkosti 12 apostolu. Vycerpana posadka uz odmita dale pokracovat v jizde. Sedam za volant a slibuju, ze co nejrychleji najdeme kemp a dame si pohov. Za chvili uz vybalujeme stan a vecerime posledni rizecky, co jsem nasmazil na cestu. Zacina se ochlazovat, coz se nam vubec nelibi a proto chte nechte, musime se vydat do nejblizsi hospody. Davame si pivo, ale tahne me to spat. Dnesni den byl dosti narocnej a stale jeste citim v nohach Kosciuszko. Zitra vstavam na vychod slunce u Apostolu, takze se choulim na predni sedadlo nasi Toyoty a uz me nic nezajima.

SO (280 km)
Zima nebyla v noci nejhorsi a tak jsem se trochu vyspal. Stepa projevila zajem odjet sledovat vychod slunce se mnou, nasedame do vozu a jsme pryc. MB na nas v tezkem komatu pocka.

Vychod slunce na Great Ocean Road

Gibson’s Steps

Prvne prijizdime k Gibson’s Steps, ktere vam umozni sestoupit az dolu k oceanu. Nejdrive se ale kochame vychodem slunce. Pote sestupujeme dolu. Sedam si do pisku, relaxuju a cumim okolo sebe. Jsou to ty okamziky, kdy nechcete nikoho videt ani nic slyest. Proste jen tak zirat. Zhruba po hodince jedeme k 12 apostolum. Jsou proste nadherny I kdyz jich uz davno neni 12, ale stejne je to krasa. Ocean je tady tak trochu ostrejsi nez na zbytku vychodniho pobrezi, raj pro surfare. Cedule silne doporucuje nevlezat do vody. S respektem nic radeji nezkousim. Prichazi 2 surfari a po kratke rozvicce uz projizdi tunelem vody ve 3 metrovych vlnach. Maji muj hluboky obdiv.

Ocean ve Victorii

12 apostolu

Kdyz si vsechno prohlidneme, vracime se zpet do kempu sbalit stan a spiciho MB. Pri vcerejsim prijezdu mel spravce na jeho karavanu napsano, ze si nas sam najde a zkasiruje pozdeji, ale asi to nejak nezvladl a tak pri nasem odjezdu ho zkousim najit a zaplatit, ale nikdo nikde. Tak jedeme. Opet jedeme na stejna mista, aby se MB podival na to, co uz jsme videli a pak pokracujeme k Loch Ard Gorge. Zastavujeme u vsech vyhlidek az do Port Campbell.

Plaz

London bridge

Puvodne jsem si chtel dat vyhlidkovy let v helikoptere a videt to vsechno pekne z vrchu, ale za tech par hodin jsem se toho vseho vylozene prezral a uz nemam zajem. Odpoledne, kdyz uz jsme vsechno videli se rozhodujeme co dal. Posadka puvodne projevila zajem jet do Otway N.P. prohlednout si destny prales, ale to okamzite zavrhli, kdyz si zase predstavili 4 hodiny jizdy v serpentinach. Takze si to smazime na sever, kde se pripojime na A1 a dnesnim cilem je uz jen se priblizit Melbourne.
Po ceste dostavam velkej hlad na pizzu a ostatni tak nejak podobne. Auticko uz jede na rezervu, kdyz se pred nama objevuje benzinka jak vysita ze sedesatych let. Zastavujem abych natankoval a dali si nejake kity k jidlu. Nez stacim vylezt z auta, majitel pumpy, otec 3 deti, kteri na pumpe hraji fotbal cpe hubici tankovaci hadice do nadrze a lisackym usmevem se pta jestli chci plnou. Rikam, ze jo. MB se pta jestli dela pizzu, protoze na strese ma dvoumetrovy napis pizza. Pumpar misto odpovedi JO,NE odpovida, ze pro jeho pizzu si lide jezdi az z dalekeho mesta. Ta odpoved MB trochu vykolejila a rika nam ji 10x denne az do konce nasi expedice. Objednavam si tu nejvetsi pizzu s nejlepsima prisadama co ma a samozrejme bez ananasu. Jeste kontroluju jak si pise mou objednavku na svuj listek. Nez bude ta nejlepsi pizza ve meste upecena umyvam si predni sklo nasi Toyoty od vseho australskyho royplesklyho prerostlyho hmyzu, kterej nejde setrit ani steracema. Pak jdu na pizzu, otviram krabici a co myslite, mel ho tam? Kola ananasu jak vozy, ale nejdu mu to omlatit o hlavu, potoze je to sympatickej chlapik a vim, ze na sve pumpe bude hrat ten fotbal se svyma deckama az do smrti.
Pokracujeme dal a podle mapy si vyhlizime mestecko Altona pred Melbourne, kde hodlame stravit posledni noc. Zitra nas ceka uz jen navrat do Sydney. Kdyz prijizdime do Altony, nikde opet zadne cedule k pobrezi, zadne kempy, proste vubec nic. Bloudime jako prase, ale nakonec jsme se prece jen do jednoho kempu na pobrezi dostali. Opet az za tmy. MB vsechno vyrizuje se spravcem, stavime stan, neco jime a pijeme piva. Dneska spim poprve ve stanu.

Na Great Ocean Road

Pumpa z let minulych

NE 976 km
Rano v sest se mi chce na zachod, jenze vsechno je na klic, ktery ma MB chytre schovanej v kapse, tak jako debil stojim pred umyvarkou a cekam jestli nekdo nahodou nepujde. Nastesti spravce uz byl vzhuru a ma karavan hned vedle zachodu. Pta se me. jestli jsem novej z toho malyho stanu. Jeste porad spim, tak jen blbe kejvam hlavou. Podava mi klic a ja se jdu posleze jeste dospat. Rano se vsichni okolo posmivaji nasemu stanu, keterej je asi vazne trosku malej. Vsude okolo desetimetrovy karavany a stany pro 8 lidi a vic. Vubec jsem se nevyspal, coz neni positivni zprava, kdyz nas dnes ceka cesta bezmala 1000 km dlouha. Balime a jedem do Melbourne, ktera je primo pred nosem. Mame 15 let staryho knizniho pruvodce a utrzky map kde neni tunel kterym zrovna jedeme, sakra…po case se konecne dostavame do centra, ktere si chceme prohlidnout. Musime zaplatit myto za tunel, kterej jsme ani nepotrebovali…nastesti platba je jednoducha primo na poste a tak jsem zase o 11 babek lehci.
Melbourne ma zhruba 3 miliony obyvatel, davame si okruzni jizdu stardavnou tramvaji zadara. (pro brnaky salinou) Stavujeme se do Aboriginal centra a prohlizime si domorode vyrobky. Vse zakoncujeme obedem v Thajske restauraci. Take – away kava a uz jen 900 km dalnice do Sydney. Po ceste z mesta trochu houstne provoz. Kdyz uz jsme za mestem a napojuju se za na Hume Highway, predjizim plynule v pravem pruhu kolonu aut. V tom se za mnou pririti 40t kamion se dvema navesy. Nez se nadeju, vystrazne na me blika dalkovyma svetlama, abych mu uhnul z cesty. Rad bych, ale neni kam, vsechny bych tim ohrozil, protoze jedou jeden za druhym a nemam se kam zaradit. Zrychluju na 140 km/h a snazim se najit skulinku kam vklouznu. Tirak na me uz zacal i troubit, konecne mu uhybam a zpomaluju. Zrovna jsem minul radar. 40t kolem nas prohucelo minimalne 135 km/h pres rychlostni kameru pri povolene max. 110 km/h.
Pomalu se stmiva a aut je cim dal tim min. Kilometry utesene ubihaji a my se pomalu sineme do Sydney. Vzdalenostne je to asi jako projet Ceskou republiku dvakrat po sobe od vychodu k zapadu. Na dalnici jsou rychlostni kamery, ktere vam spocitaji rychlosti na useku 900 km a na konci vyhodnoti prumernou prekrocenou rychlost. Benevolence je kvuli tomu, ze Melbourne – Sydney se casto jezdi na jeden zatah a soustredite se spis na unavu a ne rychlost.
Po 600 kilometrech za volantem zacinam pocitovat unavu, tak predavam kormidlo MB a delam si pohodli na miste spolujezdce. Predni sklo je zase nechutne zaliskany od haveti. Za dve hodinky se zase stridame zpet. Kdyz konecne prijizdime do Sydney po M5, kde se vybira myto, okynko pro placeni hotovosti je uz zavrene. A tak jedina moznost jak projet je pres zavoru s E/tag. Platbu budu muset vyresit pozdeji. Kdyz jsme se uz konecne doplazili zpatky do Sydney, musim jeste odvezt MB domu. Stepana nastesti bude spat u nas a rano hned vali do skoly. Do postele se kacim ve 4:30, uz polomrtvej. V 8:00 musim stavat abych vratil auto zpet do pujcovny.

Centrum Melbourne

Navrat do Sydney
V 6:00 nekdo zurive busi na nase dvere. Nechapu, ze jsem se z celyho bytu vzbudil zrovna ja. Jdu otevrit a tam stoji osoba vietnamskeho puvodu. Neco na me zblebta, ale muj mozek je uplne offline. Tak po dvou minutach jsem zacinal chapat, ze mluvi o mem aute, ketere parkuju na dvorku. Jdeme se tam podivat a uz jsem pochopil celej vietnamskej problem. Vietnamec vlastnici auto mensi nez trabant se boji ze neprojede ven z garaze v miste, kde by pristal i Jumbo – Jet. Porad lamentuje a rika, ze to takhle prece nejde. Rikam at mi da klice, ze mu s tim vyjedu, ale to na me jen vytrestil oci a dostal dalsi zachvat. Pozadal jsem ho, at mi da pokoj, preparkoval jsem nasi Toyotu a sel se jeste zpatky do vyhrate postele. Vietnamec je frajer, vzbudil 7 bytu nez zjistil ci to bylo auto.
Rano se uz nic zvlastniho nedeje. Resim jeste myto. Je mi sdeleno, ze je to moje zalezitost a musim si to vyridit sam. Dostavam letacek, ktery ve skole predavam MB, at to vyridi on. MB vola na helplinku a po 10 minutach dohadu prisli na to, ze jedina cesta je zaplatit nejakou stupidni slozenkou na poste. Tak to jdu zaplatit. Myto v hodnote 3.80 AUD me takto stalo 17.50. Ale hlavne, ze je to za mnou. Jak pozdeji vyplynulo, to jsem si pouze myslel. Myto melo dohru jeste davno pote, co jsem Australii opustil. Nejakym zrejme omylem, platba nebyla uskutecnena a kdyz jsem se na posledni noc pred odletem do Londyna vratil do naseho bytu, dostal jsem do kazde ruky jednu obalku. Jednu od provozovatele dalnice M5, ze mu mam zaplatit myto za 17.50 a druhou od autopujcovny ze jsem podrazak, a za to mi z karty strhli 33 dolacu. To me lehce vytocilo. Doma jsem napsal vysvetlujici dopis na pul A4 s tim jak jsem nestastnej z jejich sluzeb a zacinam premyslet o navsteve psychologa. Email jsem v ocekavani odeslal. Za tyden prisla odpoved, ze se mi hluboce omlouvaji za vsechny trable co mi zpusobili a ze myto a vsechny sankce jsou zastaveny a zruseny. Obdobny dopis ode me obdrzela i autopujcovana a za 10 dni prisla odpoved, ze jako projev dobre vule mi milostive vrati tech 33 AUD.
Proste konec dobry, vsechno dobre!

Zaver
Kratka expedice, ktera se vmestnala do velikonocnich prazdnin. Nezvladli jsme pouze prohlidku tucnaku na Philip island, nicmene jsem si je prohlednul pozdeji v ZOO. Hlavnim cilem bylo vystoupit na Mount Kosciuszko a navstivit Great Ocean Road. Nedoslo k zadnym vetsim neprijemnostem a tak jsem se vsichni stastne vratili do nasich milovanch skol a lukrativnich zamestnani. Urazili jsme 2756 km

Rozpocet Expedice

Pronajem auta 160
Benzin, myta 140
Jidlo, kempy 60