Irsko 2009

CIL EXPEDICE: Dublin, Killarney N. P., Connemara N. P., Plains of Mayo, Slieve League, Giant’s Causeway, Wicklow Mountains, Guiness pivovar

Jedna z podzimnich expedic roku 2009. Mame v umyslu udelat smycku pres cele Irsko a nakouknout i do toho severniho. Na zacatku zvazujeme, zda se do Irska vypravit letecky aeroplanem a tam si pronajmout nejaky vuz, anebo napakovat doma transporter, zaplatit drahy trajekt a vsude se pohodlne dovezt. Po kalkulaci veskerych nakladu vychazi prvni varianta jen o fous levneji a proto vitezi transporter. Odjezd je naplanovan na pondeli rano, pote co se vratim domu z nocni. Kamarad Tom, osoba ktera za ucelem vyletu pricestovala uz v sobotu , po odpoledni zhavi svoji GPS a pripravuje se na svuj sport zvany Geocaching.

Pondělí

Rano se v praci uvolnuji ponekud drive a rovnou jedu vyzvednout Lucku. Pote prijizdime k nam domu, kde nasi chlapci jeste spi. Neuveritelne. Ti, co pili cely weekend a nemeli cas se balit, tak cini ted. Kvuli rezervaci trajektu, byl odjezd pevne stanoven na 6:45. Samozrejme se to nestihlo a vyjizdime az po ctvrt na sedm. Lukas sedi za volantem a ja se jdu natahnout. Na M6 v Birminghamu se dostavame do kolony a popojizdi se hodinu a pul krokem. To je posledni hrebik do rakve s nasim trajektem odjizdejicim ve dve odpoledne. Dokonce nestihame ani ten nasledujici a ponizene odjizdime az v 17:45 lodi jmenem Jonathan Swift. Do Dublinu je to 105 km po mori a na palube protahuje silny morsky vitr. Tom, starej morskej vlk, nasava do plic cerstvy vzduch spolecne s Marlborkou. Ja se jdu svalit do podpalubi na vyhratou sedacku a usinam. Kdyz se vylodime je uz radne pozde (oproti planum) a tak rychle vyrazime vpred novym zitrkum. Tuto noc je nasim hostitelem bracha Lucky, ktery zije spolu se svou pritelkyni a psikem v male vesnicce na farme. Zivi se jako konaci a bydli ve velkem privesu. Jsme kralovsky pohosteni a dlouho do noci plkame o zivotnich prihodach kazdeho z nas. Sledujeme pocasi a s posadkou se domlouvame co dal. Aktualne to vypada, ze na severu se ma velice brzo pokazit pocasi zatimco na jihu se ma drzet celkem stabilni pocasi po cely tyden. A proto se na posledni chvili rozhodujeme jet prvne na sever, kde ma byt udajne zlaty hreb naseho zajezdu – Giant’s causeway.

Úterý

Rano vstavame po sedme a pomalu se sbirame. Spali jsme pekne v teple a suchu. Poprve a naposled na teto akci, ale to jeste ted nastesti netusime. Pekne jsme podekovali nasim hostitelum a nakupujeme nejake zasoby v Lidlu a pak uz hura na sever, na uplny sever celeho ostrova, do severniho Irska. Po poledni dojizdime do visitor centra Giant’s Causeway. Zrizenec na pri vjezdu na pakoviste pozaduje nekrestanskych 6 liber za parkovne. Pocasi je tak trochu lehce neprijemne. Fouka arkticky vitr s lehkym destikem. Prohlizime si mapky, rubbish a cetky ve visitor shopu a vyrazime na obchuzku. Mapy jsou ponekud zmatene a tak se na poprve vydavame opacnym smerem nez jsme zamysleli. Na podruhe uz vime kudy kam a lehce promoceni si prohlizime ten zazrak. Popravde receno, porad nevidim nic zvlastniho, az na vyvreliny lavy, vyhlazene a poskladane vedle sebe az se strojovou presnosti. Privezt vas sem muze autobus pro luftaky…Na mistnich cedulich je toto misto srovnavano s Grand Canyonem a Velkym barierovym utesem v Australii. To me rozesmalo. Imperialisti si zase neco protlacili. Pomalu se stmiva, tak nakupujeme pohledy a chystame se k odjezdu. Snazime se najit jednu geocaching krabicku, ale nedari se. Zrejme byla odcizena. Hledame misto k noclehu,coz je velky problem. Vsechno nekomu patri, vsude ploty. Nakonec nachazime plac na rozmacene polni ceste, kde nocujeme. Stavi se stan, vsechno je promacene, takze parada… Po proste veceri jdeme spat. Jsme lehce unaveni z cesty a nevlidne pocasi me rychle popohani do spacaku. Premyslim o dnesnim dni, o tom co jsem videli, ale bubnovani kapek na strechu transportera me brzo uspava.

Středa

Rano popojizdime na zapad, kde letak slibuje absolutni lahudku v podobe provazoveho mostu. Puvodne jsem myslel, ze cele pobrezi ma dumyslne propojene stezky mosty a schody, ale ve skutecnosti jde jen o jeden trapny provazovy most za ktery si musite extra zaplatit. To je dalsi vysmech. Fouka silny vitr, a tak mam obavy, ze jejich skvostny most vubec neotevrou. Nakonec se tak ale deje. Manik co vybira listky tam bude zrejme postavat celej den v tomhle humus pocasi. Zivot je boj. Vyberci odemknul most a na chvili se vzdalil, cehoz hbite vyuzil Lukas a nejmene petkrat zdarma prebiha most, prej i za nas. Skace tam jak opicak, tak me to celkem pobavilo. Vracime se zpatky do auta a jdeme umyvat spinave nadobi na wc. Prizdi bus plnej turistu, kteri tak trochu nechapou co to tam vyvadime. Nikdo z nich tady zrejme nekempuje …

Dalsi zastavkou je vetsi mestecko Londonerry. Tom projevil zajem nakoupit posledmi modu na cesty, aby po Irsku chodil jako sekac. Me nove saty nezajimaji, ale zajima me grilovane kuratko, co prave Lucka prinesla odnekud z Jednoty. To je spravna pochutina na cesty. V posledni zastavce v Severnim Irsku se jeste nakupuji zasoby jidla, samozrejme alkohol a palivo. Dalsim cilem je Slieve League, ktere je opravdu tezke najit, ale alespon se trochu umoudrilo pocasi a sem tam prosvitne slunce. Pry jde o nejvetsi utes padajici do more v cele Evrope. Vyhled je to opravdu pekny a jdeme na pochuzku. Zrejme jsme se jeste dostatecne nepoucili z predchazejicich cest, protoze na zpatecni ceste to berem zkratkou mimo stezku, abychom se nevraceli stejnou cestou. Najednou se opet brodime houstim a jsme zase kompletne zamokreni. Suche obleceni a boty zacinaji byt nedostatkovym zbozim. Zadni cast transportera se promenila v susarnu, ktera je vecne natriskana a taky trochu smradlava. Po polivcicce a cajicku se vydavame na nocni prejezd smerem na jih k plains of Mayo. Po prijezdu do oblasti mame zase big problem najit misto k prespani, ale nakonec se nam podaril najit peknej travnatej platz pri vjezdu na louku. Davame vecericku a chystame se na kute. Lukas blekurychle vypill sam celou lahev vina a je dnes vecer neuveritelne drzy. Rano si Tomas stezuje, ze v noci videl osobu odchazet ze stanu a obouvajici si jeho zcela novy par bot. Lucka zase prohlasuje, ze nekdo v noci prisel za nami do dodavky, ulehl na predni sedacky a zacal chrapat. K ranu zase vuz opustil. Jediny pachatel prichazejici v uvahu je Lukas, ktery vsak celou kauzu kategoricky smetl ze stolu. Tato zahada zustala neobjasnena dodnes…

Čtvrtek

Rano se marne snazime najit Plains Of Mayo nasi dalsi planovanou zastavku. Par minut bloudime a snazime se najit nejakou cedulku nebo, alespon stopu… Vsechno je klasicky spatne znaceno, k tomu jeste pridejte starou irstinu a mate v tom peknej gulas.

Protoze se suneme pekne pomalu a rozhlizime se okolo, za chvili zablikaji policejni majacky a jsem odstaveni na krajnici prislusnikem policie, ktera si tady v irsku rika GARDA. Vpredu sedi Lukas s Tomasem, kteri zrovna nejsou nakloneni anglicke konverzaci s cetnikem. Po par srandovnich minutach se zjistilo, ze cetnik nevi vubec nic o narodnim parku, ktery hledame a nuti nam irske zemske museum, coz je podle nej jedina turisticka atrakce v sirokem okoli. Davame rychlou poradu a berem to. Za par minut si uz prohlizime historii cele zeme. Az tady si zacinam uvedomovat, ze Irsko je opravdu chuda zeme. Vsechno se odviji od dotaci z Evropske unie. Teprve ted mi doslo, proc jsou ve mestech temer na kazdem sloupu plakaty s propagandou EU.

Teprve v roce 1950 byla do 70 % domu zavedena elektrina. Lide zili naprosto zemedelskym zpusobem zivota. Kazdodenni tvrdy boj s prirodou na poli o preziti. Vicemene zadny prumysl. Zaujala me sekce rybolovu. Lov zraloku velikych, kteri se zivi planktonem mohl prinest velke bohatsvi. Zraloci tuk byl pouzivan v londynskych poulicnich lampach. Lov byl velmi primitivni, par odvaznych muzu na malych pramicich se snazilo v prumeru 6 metrove zraloky ubodat a utahat smrti. Hodne rybaru prislo takhle o zivot. Odmena, ale byla vice nez lakava. Jeden uspeny lov se rovnal trilete drine na poli. Lukase zaujala rucni vyroba osatek a jinych nadob. Posadka zacina byt lehce nervozni, protoze se venku dela hezke pocasi, takze je na case se posunout dal. Po kratke porade se presouvame dal na jihozapad do Connemara N.P. Cesta chvili lemuje fjord, kde sidli spolecnost s vyhlidkovymi plavbami. Pysni se, ze vam ukazou delfiny. Jdeme se zeptat do recepce a tam z nich vylezlo, ze delfiny videli naposledy pred tremi tydny. Tom ma jasno…No dolphins, no business. V Connemare si davame vystup na Diamond Hill. Jde spis o peknou prochazku nez vystup, takze stezka je plna duchodcu. Vystup ma, ale jeden bonus. Vidime pod sebou spoustu polomu, sucheho dreva a skvele misto na prespani. Nachazime geo krabicku. Po klidnem sestupu se tam vydavame. Chystame ohnicek a definitvne vysujeme zbytek vystroje. V aute to uz opravdu dost nebezpecni smrdi, predevsim vlhke zaparene fusakle. Vari se fajnova vecere, nasi chlapci vytahuji lahve s alkoholem. Je to moc pekny vecer s taborackem.

Pátek

Brzo rano planujeme dalsi prejezd do Kilarney N.P., kde si chceme dat vystup na nejvyssi horu Irska. Carrauntoohil. Lukas, ktery se nechal unest vecerni romantikou a spal u ohne, byl tvrde ztrestan. Uprostred noci prichazi velka prehanka, ktera mileho nocleznika dukladne proplachla. Lukasek se tedy nastehoval pro zbytek noci na predni sedacky dodavky. Do zeber ho musela celou dobu nemilosrdne bodat saltpaka. Rano v 6 hodin davam znameni k odjezdu a mazeme zhruba 280 km na zapadni stranu Irska. Lukas se trepe jak osika a tak vyhraty vuz prijde vhod. V Killarney je opravdu velkoryse visitor centrum, kde vas zahrnou cim co potrebujete. Jdeme s Luckou na vyzvedy, a hned se do nas pousti uhlazeny chlapik v saku a je ochoten poradit se vsim co potrebujem. Vyptavame se na smer cesty, ktery je prece jen jeste par km vzdalen a pote vyrazime. Na vystup je potreba zhruba 7 hodin, my mame neco pres sest. Parkujeme na poslednim parkovisti a spesne chystame batuzky. Po kratke dobe se od nas oddeluje Tom, ktery dava prednost fotografovani, pred zdolanim vrcholu, ktery ted uz nemuzeme prodluzovat. Je jasne, ze nahore bude vladnout nevlidne pocasi a podle toho volime vhodnou vystroj. Pokud teda jeste nejakou mame. Prvni cast vystupu je velice prijemna a panuje zde dobre pocasi. Po chvili prichazime pod stenu, kterou je potreba zdolat. Nedavno zde byl sesuv kameni, takze stezka je zcela rozzbita. Uhel je zhruba 80 stupnu. Dre to, ale jde to. Po ceste nachazime ruzne kusy obleceni a jinych odevu, coz si nedokazeme vysvetlit. Na vrcholu steny panuje nevlidne pocasi jako je dest s vetrem a mlha. Nepostrehli jsme nenapadnou stezku a vydavame se vlastnim smerem k vrcholu, coz je velmi vycerpavajici. Zdolavani promokrene vysoke travy a balvanu nas velmi zpomaluje. Nahore poradne fouka a pomalu vsichni zaciname myslet na to, ze to vzdame. Nikdo ale tuto myslenku nechce vyslovit. Za dalsich 10 minut uz stojime na vrcholu s velkym krizem a vlajkou. Pocasi je opravdu velice nevlidne a tak neotalime. Zpet uz sestupujeme po stezce, coz nas velice priblizuje k zpatky k dodavce. Po ceste jeste Lukas honi divoke kozy po kopcich, coz musim natacet na kameru. Po navratu vidime Toma jak si uziva odpocinku v dodavce. Jsme ponekud zmrzli a podarilo se nam ho presvedcit, aby nam uvaril caj. Jedem zpatky do mesta a dneska si zaslouzime fajnovou veceri. Jelikoz jsem se zase s Lukasem v necem vsadil a prohral musim ho pozvat. Po veceri odjizdime uz smerem na Dublin a nocujeme u mestecka Cashel na jednom stavenisti. Najit nejake misto k prespani trvalo zhruba 45 minut. Posadka je zcela unavena a jde se hned spat. Protoze Lukas ma promoceny spacak a vubec vsechno a ma drze poznamky na moji adresu o spani ve stanu, prohodili jsme si mista a s Tomem spi v dodavce.

Sobota

Rano spime velice dlouho, nikdo nema potrebu se nikam hnat a po vcerejsku jsme jeste lehce unaveni. Nikomu se nechce z vyhrateho klobouku. Rozkoukavame se okolo a vyrazime do centra Cashel. Jsou zde zajimave zriceniny a taky hledame geocache krabicku. Jak si takhle vykracujeme po silnici, slysim nejaky narek. Podivam se do prikopy a tam narika vydesene zranene kote. Holt uz se asi nekomu nehodilo. Berem ho s sebou a shanime, kdo by se ho ujal. Na veterine nabizeji smrtici injekci, tak jdeme zkouset policii. Tam si mile kote nechali s tim, ze se ho ujme stara pani s malym utulkem. Pote uz je cas vypadnout. Dalsim cilem je Mt. Leinstner, oblibena destinace pilotu padakovych kluzaku. Pocasi neni nejhorsi, takze je nejaka sance, ze se proletim. Cesta , ale trvala ponekdu dele a uz se seri. Nenasli jsme idealni cestu pro vystup, a tak co se jevi na pul hodiny trva skoro hodiny dve. Vsechno je seredne promacene. Zpatky k autu se dostavame az uplne vecer. Aktualitou je nedostatek vody. Jdeme zebrat na farmu, kde jsou privetivi lide. Nocovat budeme nedaleko. Vari se gulasova polevka a pak uz jen spanek. Rano nas ceka velice brzky odjezd.

Neděle

Vstavame do nevlidneho vetrneho dne. Nic moc velkeho se nedeje, jenom se zbali stan a vercajk okolo. Znate to, je oskliva zima, tma a vam se nechce z vyhrateho spacaku. Jen se prekulite do sedacky pod teplou deku, ridic ukrajuje prvni porci rannich kilometru, pusti topeni a vy spokojene podrimujete. Nanestesti pro me, ten ridic jsem zrovna ja. Presouvame se do Wicklow Mountains po neprijemnych vedlejsich cestach a az po hodine se dostavame na hlavni cestu. Do Wicklow prijizdime az neco po osme, vsichni teprve pomalu otviraji oci. Diky nedorozumeni se ukazalo ze potrebujeme nekam trochu jinam, coz je jeste dalsich 40 km. Po nejake dobe konecne prijizdime ke dvoum jezerum ve Wicklow mountains. Misto je to pekne, ale velice komercni, zrejme sem jezdi luftovat cely Dublin. Protoze cas bezi, vyrazime po prohlidce do Dublinu. Ja s Tomem si jdeme prohlidnout Guiness pivovar a Lucka s Lukasem si jdou prohlednout mistni palirnu. Vstupne do pivovaru stoji nekrestanskych 13 eur, ale je to jen jednou za zivot, tak jakepak copak…

Po par hodinach se opet schazime a vyrazime smer pristav. Tentokrat si trajekt nehodlame nechat ujet. Protoze jdu dnes na nocni, tak neni cas ztracet cas a po peti hodinach prijizdime domu. Vykladaji se veci no a pak hura do prace. Prijizdim 3 minuty pred zacatkem me shift…vyborne.

Ujeto 2611 Km

Rozpočet

Trajekt/osoba: 80 GBP
Palivo/osoba: 55 GBP
Pozivatiny: 60 GBP
——————————
Celkem: 195 GBP