Italie 08

Zdravim vsechny talentovane letce. Po dlouhe a krute zime prislo jaro a s nim take nutkani se opet odlepit od zeme a uzit si trochu te legrace na obloze. Tentokrat jsme se vydali do Italie na slavne tereny: Mt. Dolada, Mt. Serva a Feltre. Cekaji nas pouze tri litaci dny, takze jde jen o tzv. Zkracenku.

Let na usich

Ve stredu odpoledne beru batozinu a jedu do Brna, kde se potkavam s Cmoudem a spolecne pokracujeme do Prahy, naseho zlateho mesta, konkretne na Hajtrov, kde vyzvedneme naseho sobecka Hajtru a pak uz jen kratky presun na KFC Black Bridge.
Sem zanedlouho prijizdi Berry s Ducatem, kde uz sedi velitel vozu Hugo, chroust Doubravice a dva zabijaci z CATia. Po ceste jeste vyzvedavame Otika, nase letecke eso z II. Svetove valky, kde zaznamenal 22 sestrelenych nepratelskych padaku. Zanedlouho prijizdi i druha dodavka s Tomem a bandou prazaku a pak uz si to mirime k talianum. Hajtra nas mile prekvapil a vytahuje z batuzku osvezujici pivo cerne barvy…posledni dobou je nejakej zaujatej na cernou a Bronx…
Pres noc je opravdu velka zima a jsme take napjati jak to bude vypadat na letovem terenu. Nevim jak to ten nas trener dela, ale ma proste cmuch na to, kde letet pujde a kde ne. Dopoledne prijizdime na pristavacku, kde je zaroven i kemp. Zcela nahodou se zde o weekendu kona POLISH OPEN, takze ocekavame prijezd 40 milionu hladovych psonku z Polska. Cmoudak se svym polozavodnim specialem oznacenym InDOS-00I , zvazuje ucast, protoze prvni cena je 14 denni kurz polstiny na Baltu (all inclusive) a to rozhodne stoji za zamysleni.

Pak uz vyjizdime na start, je docela zamraceno, sem tam prosvitne slunce. Hajtra klasicky sedi zarezanej do sedacky a moc mu do smichu neni, me taky ne, ale tesim se. Je docela kosa a tak vytahujeme kulichy a nekdo i rukavice. Arnie ma z te zimy opruzeniny a vyhrozuje odchodem k mori a pak domu.
Startuju az jako jeden z poslednich, celkem bez problemu, jen jsem hned neuveritelne vyhnil a klesam, nebo spis padam 3m/s jako shnila hruska. Behem letu nejaka ta prehanka a do xichtu mi padaji maly kroupy. Situace s klesanim je vazna natolik, ze jsem ani nedoletel na pristavacku a dosedam na jednu malebnou italskou loucku. Pote se jede znovu na start a pan Baraka se neduverive pta, jestli jsem mu povesil padak. Na kopci nas svymi prulety ohrozuje jeden kamikadze rogalista (tzv. jester), ktery vydrzel v tezcich mracich a velke zime snad pres ctyri hodiny a pote celebretialne pristava s odhozenym brzdicim padackem dole v kempu v dobe kdy jsme to uz davno zabalili.
Vecer se jdou opilci opijet a polaci se venuji svemu folkloru: polske vodce a podivne polske muzice. Hajtra v putice vyzvida na Arnoldovi vsechny uzitecne informace o praci ridice metra… ze by hledal vedlejsak? Arnie pry udajne jeste nikoho neprejel a nikdo mu pod kola ani neskace protoze vsichni vi, ze by to ubrzdil. Jako emergency brzdu pouziva tzv. B3 (plna elektrika a trocha vzduchu) ?

Druhy den dopoledne se odjizdi na Mt. Serve. Je to moc pekny teren se zasnezenymi vrcholky a hlavne se umoudrilo pocasi, takze vse v pozontku. Na start si musime kousek dojit, ale to prece neni vubec na skodu… Kdyz jsme si to tam prisupeli na startovace opruzuje jeden fousatej domorodec , ktery porad pro kontrolu zveda padak a pobiha po cele plose cimz zamezuje startu vsech ostatnich borcu. Prvni jde na to nas chroust Doubi. Ma specialni taktiku, bud leti prvni nebo vubec. Protoze slunicko opravdu sviti, podlozi je nabity a ve vzduchu se daji ocekavat solidni pecky. Kdyz vidime ze se Doubi dari, vsichni skaceme do vzduchu a vozime se co to da. Kdyz se zhruba po hodine zacina zase zatahovat, rozhoduju se ze jdu na pristani a pomalu vyklesavam. Problemem by se mohl ukazat udolni vitr, silici termika a nasavajici mrak. Zhruba ve vysce 400 metru jsem vletel do nejakyho bordelu a prisel rychly predstrel padaku, ktery jsem zacal adekvatne brzdit. Jenze prisla dalsi prda tentokrat ze predu a behem sekundy je padak za mnou ve full-stalu v povestnem rohliku. Udelal jsem to co jsem nemel, leknul se a povolil rizeni cimz prisel dalsi front-stall…opet brzdim a tak se to stridalo s fullstalem zhruba ctyrikrat nez zacal pad do negativni zatacky. Nastesti jsme tuhle taskarici trvajici okolo 30 sekund s Fideskem bezpecne ustali bez sahnuti po zalozce, a pote si to uz bezpecne dosedame na pristavacce, coz je loucka patrici jedne italske rodine.

Je az k neuvereni, jak se k nam italove chovali pratelsky. Prvni dosedla na zem Doubravice a hned byla pozvana na obed…… no kdyz pristalo dalsich 15 borcu, tak z toho nejak seslo, ale to se da pochopit, ze? Kdyz jsem ve Francii nouzove pristal na jedne pekne zahradce, tak na me vybehli s vidlema a tady jim pristava jeden padak za druhym primo za domem a vsechny generace od nejmladsich az po nejstarsich to se zajmem sleduji a prichazeji si za nami pratelsky popovidat. Vymenujeme piva a ruzne narodni pochoutky, zkratka moc prijemne odpoledne. Potom se jede na obed, pizza co jinyho. Behem nasi pauzy prisla silna prehanka, ale zase se to krasne vybralo a tak hura zpatky na kopec. Zbytecne tady ale zevlujeme a startujeme az prilis pozde a musime tezce bojovat o kazdy metr nahoru a vsichni jsme drive nebo pozdeji vyhnili. Po pristani to balime a jedeme do kempu, brzy prichazi zapad slunce. V kempu zase pribylo par dalsich stanu z Polska, Bulharska, Litvy a kdo vi odkud jeste.

Ceka nas posledni letovy den, presouvame se az na Feltre a prijizdime na jednu pristavacku,kde cvici mistni skola. Trener vybiha k domorodcum, aby zjistil jak se veci maji a dozvida se ze teren se nachazi ve vojenskem prostoru, kde je potreba nahlasit tyden dopredu svuj letecky plan, takze popojedem jinam.
Na dalsi startovacce ve Feltre je docela zivo a uz je docela pozde, takze se daji ocekavat solidni pecky. Proto se tentokrat rozhoduju, ze neletim. Ve vzduchu se deji zajimave veci a prichazeji mohutne strihy. K tomu pridejte par mistnich maniaku co odstratuji po hodine a par magoru co se predvadi pred startovackou a je z toho zajimava podivana.

Kdyz zase vsichni bezpecne pristali, jedeme zpet na Mt. Serve, jelikoz je to bliz ke kempu. Bezime na startovacku a hned jdeme do vzduchu, nechceme totiz cekat jak vcera, kdy to uz vylozene zdechlo a chceme si jeste zalitat… po startu zacinam svahovat a tocit nejakou tu termiku, jde to opravdu dobre, stoupaky okolo 7m/s a brzo se dostavam az ke zasnezenym vrcholkum. Zanedlouho se ale zacinaji slevat dva bourkove mraky dohromady a zacina nas to nasavat nahoru. Je na case jit dolu a vsichni normalni piloti tak cini. Nasazuji usi, ale i tak me to zveda 1m/s, a tak je cas na Hajtruv unik – B Stall. Zacina boj o to, dostat se dolu. Protoze jeste neumim spiralu, aplikuji B Stall, usi, usi + speed a tak porad dokola. Pod sebou vidim Hajtru, jak marne dava jeden B-Stall za druhym, ale porad se nepriblizuje k zemi. I na B-stall klesani pouze -1m/s. Poslednich 15 minut letim uz jen na usich a hledam mista, kde to jeste tolik nezveda a na zem pristavam jiz znacne vycerpan. Vsichni zazivaji to stejne. Byl to boj. Honza HaHa dosedl na usich az na zem….ozvala se ohlusujici rana a pak uz je smich Ha Ha Ha.

A to je vse. Prijizdime do kempu zdevastovaneho najezdem pilotu z Polske lidove republiky, kteri travi vice casu s vodkou za stolem, nez s padakem na kopci. Balime stany a pak uz jen 800 km domu. No zkratka v pozontku..

Reznik, kupec a sedlak v jedne osobe