Tenerife 2011

Je nedele 22. ledna 2011. Cekame na Tomase, prileti z Cech a spolecne tak muzeme vyrazit za sluncem prohrate Tenerife. Balim na posledni chvili a nemam vlastne tuseni, jake pocasi v lednu na Tenerife panuje. Teploty sice sleduji pravidelne uz cely mesic, ale stejne trochu panikarim a nevim, jake obleceni je to spravne. Martin se chova trochu podobne no a Tomas je v pohode, ma vse pod kontrolou. Za nami do Londyna prijel jen s malym batuzkem a je si jisty, ze ma vse, co potrebuje.

Nedele – vstavame uz ve ctyri rano. Venku je zima a nevlidno a ja nemuzu uverit, ze za necelych pet hodin uz budeme pekne v teploucku tam pryc, nekde v Atlantiku… Let se zda byt plny, plny postarsich lidi. Trochu me to prekvapuje, ale pak si uvedomim, ze se jedou ohrat uplne stejne jako my a uz se radeji prestavam divit. Kdyz me hned po vystupu z letadla ovane jarne teply vanek, zmocni se me nadherny pocit radpsto, ze je to preci jen pravda, je tu teplo! Prileteli jsme o cele dve hodiny pozdeji nez zbytek skupiny z Cech, meli uz davno obstarat auta a vyzvednout nas na letisti. Bohuzel komunikace s nacelnikem trochu selhala. Nechce se nam cumakovat jen po letisti a rozhodujeme se tak vzit autobus smerem na Los Christianos…po peti minutach cesty dostavame signal, ze pro nas preci jen jedou na letiste, vystupujeme, jsem trochu mrzuta, ale za chvili uz obravdu jedeme do apartmanu Laguna Park v Los Americanos.

Cenove prijatelne pronajmuti auta na cely tyden spolu s velmi prijemnymi cenami benzinu € 0.85 se rizeni vlastne stava tou nejpraktictejsi volbou, jak nabity program aktivniho tydne pohodlne a s prehledem zvladnout. Stejne jako i v prevaznem zbytku Evropy, ano, i tady se jezdi vpravo. Avsak je treba zvladnout spletite podjezdy, sjezdy a vyjezdy pri sledovani ukazatelu, ktere jsou mimochodem mnohdy zavadejici a bohuzel i dosti zcestne. Ne jednou se ocitnete v situaci, kdy marne krouzite po kruhovem objezdu stale dokola premyslejice, ktera odbocka je vlastne ta spravna. Spolehlivy sat nav by tento problem mel lehce vyresit.
Ubytovavame se v jednopokojovem apartmanu s kuchynkou, koupelnou, obyvakem i balkonem to vse za cenou € 252 – 6 noci. Protoze jsme tri, cenu hodnotime za velmi prijatelnou a jsme spokojeni.

Ja s Tomasem jsme ponechani svemu osudu pred hotelovym komplexem. S prehledem situaci zvladame, vylozime se na nedalekou lavicku a pri sluneni se seznamujeme s mistnimi vyrobky, pivem Dorada. Je vskutku Spanelkse a nestacim se divit, jak rychle mu Tomas prichazi na chut. Nebude trvat dlouho a Tomas se s Doradem skamaradi natolik, ze bez nej proste neusne.

Po setkani se se zbytkem tlupy zjistujeme, ze pouze tri lide jsou uplni nelitaci. Neni to zrovna nejlepsi zacatek protoze ani ja, ani Tomas neridime a je nam jasne, ze budeme muset casto vytvaret oddelene plany v pripadech, ze pocasi bude vhodne k praraglidingu. Nakonec to vypada, ze bude moznost pouzit jedno auto pro ucely separatnich vyletu. Je uz pozde odpoledne, naskaceme do aut a jedeme se podivat alespon na par pristavacek a pozdeji do pristavu Los Gigantes. Sama pro sebe si rikam, jak super pocit to urcite je litat v oblacich a mit cely ostrov virtualne pod kontrolou. Paragliding je desne adrenalinovy sport, presto se citim bezpecneji pevne nohama na zemi. Nevadi, pokracujeme do Los Gigantes. Cesta trva mnohem dele, nez jsme cekali a Martin uz zacina byt pekne nervozni. Tri auta za sebou nerozlucitelne jezdi, spolecne odbocuji, to i v pripade nekolika mylnych odbocek a cela situace mi prijde hrozne komicka. Martin ale nevypada, ze se bavi, zmlknu a jsem vlastne rada, ze neridim ja. Los Gigantes je na jihovychodnim pobrezi. Jedna se o pristav s vybihajicimi utesy primo z more, dosvidame se, ze jsou to druhe nejvyssi utesy sveho druhu na svete. Pohled na more je vskutku uchvatny, skoda jen, ze pocasi se trochu zatahuje a dela se mlha. Los Gigantes je taktez znamo pocetnymi vyjizdkami lodi na volne more za ucelem sledovani delfinu a velryb. Ihned si vsimneme maleho pristavu a uz se tesime na dalsi dny.

Pondeli – pocasi je vystavni a rozhodnuti letat je na snade. S Tomesem se vezeme spolu s ostatnimi na prvni startovacku. Sledujeme pripravy a odled vsech zucastnenych, potom se vydavame na pruzkum okoli. Doslova vsude je paradni vyhled a my se nemuzeme vynadivat. Z Ifonche, jmeno druhe startovacky, pak vylezame na prilehly, dost strmy kopecek a jsme po zasluze odmeneni dalsim pohledem na nadherny horizont. Veskere zazitky dnesniho dne nas prijemne unavi. Jsme pozvani pripojit se ke skupine na hromadnou veceri v hotelove restauraci. Za cenu €12 mate moznost snist, co zmuzete. Je vyber z masa, salatu, ruznych priloh i dezertu, proste takovy buffet. Dnesni vecer nabidku ale odmitame a zustavame doma s pizzou, pivkem – Dorada a mistim rumem vyrobenym z medu. Rum je sladky, neni divu, je to takovy hubolep, ale Tomasovi velice zachutna a nezapomene zakoupit jeho celou lahvinku k poteseni cele rodinky i pratel doma v Cechach. V noci me probudi radna bourka a muj predpoklad, ze z letani na druhy den nic nebude, se vyplni.

Utery – rozhodujeme se navstivit Santa Cruz a jeji svetozname proslulou zoo Loro Pargue. Na nasi ceste pres severozapadni pohori neni vyhnuti se spletitym uzouckym cestam vedoucim k vesnicce Masca. Pocasi se stale zhorsuje, je zima, mraky jsou v techto kopcich jako v pasti a zelen ma tak perfektni podminky pro svuj rozkvet. Stacime jen letmo shlednout hluboke udoli plne pokrite mistni florou pripominajici jeden nekoncici zeleny koberec. Zde je moznost sestoupit podel skal az k mori, kde za lepsiho pocasi clovek muze lodi prejet zpet az do Los Gigantes. Vsudepritomne cedule upozornuji, ze cela stezka je pruchozi pouze na vlastni nebezpeci. Muze to byt krasny vylet, ale zabral by tak tri hodiny a nas plan je jiny. Martin trochu predvida, ze cim vicero lidi jezdi pospolu, tim hur se jeden se vsemi dohodne. Zbytek bandy totiz neustale meni nazor co delat. Martin zaveli odjezd, tedy me a Tomasovi zaveli, v obavach, ze kdyz se zbytek rozhodne jit dolu a my s nimi, nebude uz cas mozna ani jiny den se do Santa Cruz podivat.
Vstupne do Loro Pargue cini € 32. Tuleni, delfini, velrybi nebo i papousci show jsou na programu nekolikrat denne. My ale zvlast obdivujeme pavilion tucnaku patagonskych. Cely je postaven na bazi masivniho ledu s vodnimi tunely pod nim. Akvarium se zraloky a rejnoky v podobe pruchoziho tunelu je hned dalsim hitem dne. Pozorovani zajatych zviratek nas ale trosicku rozesmutni a da nam si uvedomit krutou realitu malych bazenku v porovnani s nekonecnou volnosti more.
Pro Martina dnesni den konci tim, ze je nucen odvazet nas zpet domu jen v trenkach. Pocasi bylo podivne a prudke prehanky se behem dne necekane stridaly s paprsky slunce. Dvakrat totalne zmoknul a nakonec kalhoty susil v aute. Ne prilis vydareny konec dne.

Streda – pocasi se nelepsi a my se delime od zbytku bandy a zkousime stesti s rybarskou vypravou v Los Christianos. More je rozbourene a prakticky zadne vyjizdky se nekonaji. Rychle tedy menime plan a vyrazime k narodnimu parku a sopce Pico del Teide, 3 718 m.n.m. Je neuveritelne, s jakou rychlosti se meni pocasi. Prestoze teplota dole u more dosahuje bezmala 20 ?? C, kdyz dorazime k upati sopky, teplomer v aute ukazuje bezmala 2 ?? C. Prakticky kazdych 100 m o ktere vystoupame vys, klesa teplota o 2 ?? C. Sleduji tuto zmenu pohodlne uvnitr auta, ale nestacim se divit. Lanovka, ktera vas vyveze 200m pod samotny vrchol sopky, je kvuli silnemu narazovemu vetru zavrena. Puvodne jsme chteli cely park projet a uskutecnit 16 km turu na jeho konci. Cesta je ale diky ledovce uzavrena. Jake prekvapeni, jsme preci na Tenerife, ne? Jdeme tedy alespon na malou asi 1.5 hodinovou znacenou prochazku do blizkeho udoli plneho skal a lavovych vyvrelin. S kazdym krokem se vynori novy, stale uzasny pohled na Pico del Teide a pohori na opacne strane. Podel asfaltky, jedine prijezdove ceste, najdete spoustu znacenych stezek. Muzete si vybrat, nezapominejte, ze vetsina tras neni kruhova a musite tak pocitat s extra casem na vraceni se k autu. Nahla zmena pocasi nas nuti se vratit zpet k mori, zbytek dne tak stravime prochazkou podel more k majaku a zpatky. Dnesni den byl uzasny!

Ctvrtek – pocasi nas uplne zrazuje. Paklize se podminky do nedele neuklidni, zadne lode na volne more nevyjedou. Kdyz uz jsme tu, byla by skoda nevidet delfiny a velryby ve volne prirode! Pote co jedeme na druhou stranu ostrova doufaje, ze pocasi tam bude lepsi, nastava prudka zmena planu a obracime zpet na stejnou startovacku jako v pondeli. Ja s Tomasem jsme ponechani svemu osudu, protoze to pro nas jako nelitace znamena prehodnoceni cilu dne. Rozhodneme se pro stezku s Ifonche dolu do Arony. Temer neustale mrholi, i presto si to slapeme po strme a uzke cesticce s chuti. Za mnohem lepsiho pocasi by se dal udela pekny asi 3 hodinovy vyslap pres cele udoli zacinaje v Adeje, pak nahoru k Ifonche a druhou stranou udoli zase zpet dolu do Arony. Kdyz nakonec slezeme do Arony, jdeme na bus a za 15 min jsme v Los Christianos, objednavame mistni pochutiny, pijeme mistni drinky Dorada a sangria. Laka nas objednat si typicke spanelske jidlo paella, jedna se o ryzi tradicne uvarenou s morskymi potvorami jako jsou chobotnicky, musle a jine. S Tomasem se ale ukazeme byt uplni zbabelci a radeji si pochutname na tunakovi a kureti na mexicky zpusob. Srkam sangiu a najednou si vsimam, ze cas bezi hrozne rychle. Zbytek odpoledne stravime relaxaci u dalsich mistnich alkoholickych napoju.

Patek – jupii, je modro, slunce sviti, proste krasa. Paraglidiste jedou na kopec – delat to, co umi nejlepe. Ja, Tomas a Zdena jedeme do Los Gigantes a tesime se na plavbu po mori. V tomto malem mestecku na vas ciha mnoho lodicek, ktere vas budou lakat na svou palubu. My jsme uz predem objednani a jedeme na 1.5 hodinovou plavbu za €10 na osobu. Zprvu je mi trochu neprijemne, jak se pomerne mala lodka s ostatnimi 9 lidmi na palube houpe, ale rychle si zvykam. Za kratko uz si uzivam pohledu na pobrezi a utesy. Kapitan Lorenzo vypada seriozne, typicky Spanel, fesak, neustale vyhlizi velryby a delfiny. Musim rict, ze jejich pozorovani v prirozenem prostredi je neuveritelne nadherny zazitek. Ta radost a lehkost, se kterou si plavou a skacou ve me zanechava krasny pocit harmonie. Kazdy, kdo navstivi Tenerife, by si tento nevsedni pohled nemel nechat ujit. Pozorovani zviratek v jejich prirozenem prostredi jen tak neco neprekona.
Martin svuj den shrne vypravenim, jak jediny ze vsech pilotu odstartoval a nezalekl se mraku, co se objevily pobliz startovacky. Kazdy jen cumakoval kolem a zdrzoval start. Martin vzal vse pevne do svych rukou a, kdyz proletel nepekne mracno, zasignalizoval ‘vsechno OK’ do vysilacky ostatnim. Prokazal se byt hrdinou dne.

Sobota – cely tyden byl dosti narocny a vsichni se citime trochu unaveni. Soucasne ale nemuzu uverit, ze uz letime zpatky! Je uplne osklivo, zatazeno, prsi. Je vlastne nejhur v porovnani s celym tydnem a posledni Martinovi nadeje k tomu, vyjet rybarit na volne more, jsou uz ztraceny. Abychom zabili cas, vyrazime do blizych obchudku nakoupit nejake suveniry, palmicky, chorizos a jine pochutiny…Jeste si dame obed, spise anglickou klasiku v mistni restauraci, a pak uz vyrazime smer letiste. Chlapci pak popiji Dorados, sranduji a hodnoti sve prazdninove zazitky. Kdyz dorazime zpet do Anglie – Gatwick, jsou 2 hodiny rano, je zima, vsechno se zda byt sedive a chmurne..Jsem si jista, ze uz brzy budeme opet muset vycestovat do nejake jine teple zeme.